6 C 243/2020-31 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 72 025,20 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s poplatkem za správu úvěru ve výši 6 600 Kč, inkasním poplatkem ve výši 800 Kč a úrokem ve výši 8 400 Kč. Žalobkyně též požadovala smluvní pokutu ve výši 25 225,2 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobkyně ověřena tím způsobem, že si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných poměrech, o bydlení, o vyživovaných osobách a o výši měsíčních příjmů a výdajů. Dále byla scoringem zhodnocena finanční situace žalovaného a konečně bylo prověřeno rovněž to, zda proti žalovanému není vedeno exekuční řízení či zda nežádá o povolení oddlužení. Žalovaný však své povinnosti splatit úvěr řádně nedostál a zůstal právnímu předchůdci žalobkyně dlužen zažalovanou částku. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena nejdříve na společnost [právnická osoba], [právnická osoba] a poté byla [anonymizováno] na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky při podpisu smlouvy ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 25,85 % ročně a poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1 200 Kč, za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 5 700 Kč v 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. V čl. V odst. 4 byla pro případ prodlení žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši 0, 1 % denně z dlužné částky. Ke smlouvě pak žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Dále žalobkyně doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, dle kterých byl žalovaný zaměstnaný a za měsíc srpen 2017 měl příjem 15 960 Kč, za měsíc listopad 2017 ve výši 16 443 Kč a za měsíc prosinec 2017 ve výši 9 308 Kč. Dle SIPO žalovaný hradil v měsíci listopadu 2017 za elektřinu 2 000 Kč, plyn 1 500 Kč a rozhlasové a televizní poplatky 180 Kč. Dle žádosti o poskytnutí úvěru má žalovaný příjem 13 903 Kč, za elektřinu a plyn hradí 3 772 Kč, za stravování 4 000 Kč, ostatní výdaje 200 Kč a splátky úvěru 3 000 Kč. Jako průměrné měsíční výdaje žadatele byla uvedena částka 5 786 Kč a celé domácnosti 11 572 Kč. Dle finanční analýzy lze žalovanému poskytnout úvěr s maximální měsíční splátkou 7 117 Kč, minimální výdaje má 3 050 Kč a rezerva činí 1 000 Kč Dle credit scoringu lze žalovanému poskytnout úvěr do 70 000 Kč. 5. Dle notářského zápisu NZ [číslo], N 842/2018 společnost [právnická osoba] koupila společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba] a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla dle podacího lístku následujícího dne odeslána. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč, které měl žalovaný splatit společně se sjednaným poplatkem a úrokem ve splátkách. Pohledávka za žalovaným z titulu předmětné smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 13. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně dostál své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Pokud jde o příjmy žalovaného ale také o výdaje, žalobkyně předložila sice doklady, dle kterých bylo možné ověřit výši příjmů a výdajů, nicméně soudu není zřejmé, proč výdaje žalovaného byly děleny mezi dvě osoby, když v příjmech byly zahrnuty pouze příjmy žalovaného a žádné jiné. Pokud by k tomuto dělení nedošlo, rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného by byla částka 2 931 Kč a bylo by zřejmé, že žalovaný není schopen splácet částku 3 900 Kč měsíčně. Žalobkyně navíc nepředložila důkazy k tvrzení, že by byl žalovaný lustrován v databázích k posouzení úvěruschopnosti (NRKI, [příjmení] apod.). S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. 14. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pak pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice do vnitrostátního práva. Jsou však nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek pov