6 C 90/2021-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 3 181,34 Kč s příslušenstvím z titulu nepovoleného debetního zůstatku na jeho osobním účtu. Žalovaný totiž uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o osobním účtu. Protože však žalovaný porušil ustanovení Všeobecných obchodních podmínek tím, že na jeho účtu byl evidován nepovolený debetní zůstatek, došlo ke dni 2. 5. 2018 k uzavření tohoto účtu a předmětná dlužná částka ve výši 3 181,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 52,12 Kč byla připsána k tíži z nově založeného evidenčního účtu pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Tento dluh žalovaný ani přes výzvy nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě, která mu byla doručena dne 13. 5. 2021 na adrese [adresa žalovaného], Slovensko, nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. S předložených důkazů má soud za prokázané, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 10. 2017 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zřídila a vedla účet č. [bankovní účet]. Dle všeobecných obchodních podmínek byl žalovaný povinen udržovat na platebním účtu peněžní prostředky v takové výši, aby postačovaly ke krytí platebních transakcí dle jeho příkazů a ke krytí jeho závazků vůči bance a současně, aby neklesly pod výši minimálního zůstatku stanoveného pro takovýto účet bankou. Žalovaný však toto ustanovení porušil. Na jeho účtu byl evidován ke dni 2. 5. 2018 nepovolený debetní zůstatek ve výši 3 181,34 Kč, který ani přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně neuhradil. Z tohoto důvodu proto ke dni 2. 5. 2018 došlo k uzavření předmětného účtu a ještě téhož dne byla dlužná částka ve výši 3 181,34 Kč spolu s vyčísleným úrokem z prodlení ve výši 52,12 Kč připsána k tíži nově založeného evidenčního účtu pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. 4. Ze smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2019, podací lístek z téhož dne). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Soud se nejprve zabýval svou příslušností s ohledem na mezinárodní prvek ve věci - státní příslušnost žalovaného. Příslušnost soudu k projednání předmětné věci je dána dle článku 7 odst. 1 písmena b) Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech jako místo, kde byla služba poskytnuta. 9. Soud aplikoval ve věci ustanovení § 2395 o. z. upravující smlouvu o úvěru, neboť tím, že se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku, vznikl tak žalovanému dluh, který je povinen na základě předmětných ustanovení žalobkyni vrátit. Kromě práva na zaplacení dlužné jistiny žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z.. 10. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. advokátního tarifu v platném znění za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písmeno a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovéhoto typového návrhu u Okresního soudu v Hodoníně je zd. soudu známa z jeho úřední činnosti.