13 C 132/2022-21 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 1 397 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela za pomocí prostředků komunikace na dálku pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění k 21. 12. 2020, v níž se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 3 054 Kč. Žalovaný však povinnost platit pojistné řádně neplnil, v důsledku čehož došlo k zániku pojištění k 25. 6. 2021 a zůstal žalobkyni dlužen 797 Kč na pojistném, 300 Kč na poplatku za upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění a 300 Kč na poplatku za upomínku ohledně dlužného pojistného po zániku pojištění. S ohledem na prodlení s úhradou požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení, a to za období od 26. 6. 2021, tj. ode dne následujícího po dni ukončení smlouvy, do 16. 2. 2022, tj. do dne podání žaloby, který kapitalizovala částkou 75 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli na základě návrhu, který žalovaný přijal zaplacením prvního pojistného, smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s názvem [anonymizována dvě slova] s počátkem pojištění k 21. 12. 2020, a to konkrétně pro osobní automobil [registrační značka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit roční pojistné ve výši 3 056 Kč, a to čtvrtletními splátkami po 764 Kč. Svou povinnost hradit pojistné však porušil a byl proto k úhradě pojistného ve výši 764 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč vyzván dopisem z 3. 5. 2021, v němž byl zároveň upozorněn na skutečnost, že pokud dlužné pojistné do 24. 6. 2021 neuhradí, dojde k zániku pojištění. Jelikož žalovaný dlužné pojistné ani přes výzvu žalobkyně neuhradil, došlo k zániku pojištění k 24. 6. 2021, o čemž byl informována dopisem ze dne 8. 7. 2021. Tímto dopisem byl také vyzván k úhradě dlužného pojistného a nákladů na upomínání účtovaných v souladu s doloženým Sazebníkem v celkové výši 300 Kč a byl rovněž upozorněn na to, že v případě neuhrazení dlužné částky mu budou v souladu se Sazebníkem účtovány další náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. K úhradě dlužné částky ve výši 1 397 Kč byl žalovaný posléze vyzván dopisem ze dne 2. 8. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2021. Z doložené inkasní bilance plyne, že žalovaný zůstal žalobkyni za období od 21. 3. 2021 do 24. 6. 2021 dlužen 797 Kč na pojistném a 600 Kč na nákladech za upomínání. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření pojistné smlouvy tak, jak ji upravuje § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: "Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné." Tato smlouva byla uzavřena v písemné formě způsobem uvedeným v § 2758 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku, dle které platí, že "přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou." Datum vzniku pojištění bylo ujednáno přímo ve smlouvě na 21. 12. 2020 a k tomuto datu vzniklo žalobkyni vůči žalovanému rovněž právo na pojistné, neboť § 2783 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že "není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy." Na základě této smlouvy vzniklo pojištění odpovědnosti k vozidlu uvedenému ve smlouvě podle § 3 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. 6. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy nedostál, když neuhradil pojistné splatné k 21. 3. 2021, došlo k zániku pojištění ke dni 24. 6. 2021, a to v souladu s § 2804 občanského zákoníku: "Upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty." Soud tedy žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na zaplacení dlužného pojistného a rovněž nákladů na upomínání, jež byly účtovány v souladu se sazebníkem žalobkyně. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení: "Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená." Úrok z prodlení přitom žalobkyně požadovala až ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného, a nikoli již od splatnosti jednotlivých splátek pojistného, a to v zákonné výši. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že by odměna advokáta měla být určena bez aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť se nejedná o tzv. formulářovou žalobu, což zdůvodňuje skutečností, že žalobkyně nabízí nepřeberné množství pojistných produktů, které se řídí různými zákony a různými pojistnými podmínkami s různou časovou působností. V § 14b advokátního tarifu je jednoznačně uvedeno, v jakých případech je třeba toto ustanovení aplikovat. Jedná se o řízení, která byla zahájena návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v nichž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. V daném případě se jedná o typický příklad formulářové žaloby, přičemž tyto žaloby, v nichž je změněn pouze název pojistného produktu, datum uzavření a zániku smlouvy a dlužná částka, žalobkyně podává opakovaně (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 109/2021, sp. zn. 22 C 19/2021 či sp. zn. 5 C 131/2021). Skutečnost, že se jedná o různé pojistné produkty, nemůže vést k závěru, že se nejedná o tzv. formulářovou žalobu, neboť obdobnost spočívá v tom, že žalobkyně opakovaně podává žaloby proti různým osobám, nicméně se však stále jedná o vymáhání pohledávek z neuhrazeného pojistného. Aplikace zákonných ustanovení zde nevyžaduje žádné složité právní posouzení, a ačkoli se může právní kvalifikace v určitých případech lišit, nejedná se o žádnou zásadní odlišnost. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 397 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.