13 C 26/2022-41 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 74 168,50 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne 13. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytla žalovanému 45 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny ve výši 45 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 35 959 Kč, jež je součtem kapitalizovaného úroku za poskytnutí zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 028 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, jež jsou obsahem zákaznické karty. Všechny doklady však žalobkyně nemá k dispozici, jelikož je zákazníci právnímu předchůdci žalobkyně pouze předkládají při uzavření smlouvy. V tomto ohledu žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Žalovaný výslovně stvrdil, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. V této souvislosti žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena předmětná smlouva. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil. Celkově žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu 3 749 Kč a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 43 708,63 Kč na jistině a 30 459,87 Kč na souhrnném poplatku. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 315,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 710,93 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 43 708,63 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 29 % z částky 43 708,63 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Z důvodu překážky věci rozsouzené bylo řízení ohledně zaplacení jistiny ve výši 41 250 Kč zastaveno usnesením č. j. 13 C 26/2022-36 ze dne 13. 4. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne 13. 11. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 11 028 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč a poplatkem vedení zákaznického účtu a za komfortní splácení ve výši 9 914 Kč (celkem 35 959 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč (poslední splátka 4 493 Kč). Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku zápůjčky. Součástí smlouvy o zápůjčce byly i smluvní podmínky. Z tabulky umoření plyne, že žalovaný uhradil dne 11. 3. 2019 pouze částku 3 749 Kč. 4. Žalobkyně dále doložila zákaznickou kartu podepsanou žalovaným ze dne 13. 11. 2018. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí zápůjčky zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 40 692 Kč, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí v nájmu, je svobodný, bez vyživovacích povinností. Žalovaný také uvedl, že má zápůjčku ještě u jiné společnosti, na kterou splácí 2 800 Kč měsíčně; odhadované měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny částkou 3 000 Kč. 5. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila smlouvu o nájmu bytu ze dne 1. 5. 2018, z níž plyne, že žalovaný si pronajal rodinný dům na dobu neurčitou od 1. 5. 2018. Žalovaný byl povinen platit pronajímateli 1 000 Kč měsíčně na nájemném a 100 Kč měsíčně jako zálohy za plnění a služby spojené s užíváním domu. Z potvrzení o přechodném bydlišti vyplynulo, že žalovaný měl v České republice nahlášen přechodný pobyt na adrese [adresa žalovaného]. Dle pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2017 byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou u [právnická osoba] – [právnická osoba] V článku 5 je uvedeno, že výši mzdy stanoví zaměstnavatel samostatným mzdovým výměrem. 6. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl odeslán 25. 1. 2021, jak plyne z podacího archu. 7. Předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 13. 7. 2021. Výzva byla odeslána dne 28. 6. 2021, což žalobkyně doložila podacím lístkem. 8. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 trestního zákoníku, a to rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 12. 11. 2021. Spáchaný skutek spočíval v tom, že dne 13. 11. 2018 v [obec] uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] předmětem které bylo poskytnutí hotovostní neúčelové zápůjčky peněz ze strany [právnická osoba] ve výši 45 000 Kč, kteroužto částku žalovaný v hotovosti téhož dne převzal, přičemž jednal od počátku s úmyslem sjednanou zápůjčku peněž řádně a včas poškozené společnosti nevrátit a zapůjčené peníze si pro svoji potřebu ponechat, čímž společnosti [právnická osoba] způsobil škodu ve výši nejméně 45 000 Kč. Současně byl žalovaný tímto rozsudkem zavázán zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 41 250 Kč, což představuje dlužnou jistinu ve výši 45 000 Kč poníženou o úhradu ve výši 3 749,85 Kč. 9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce tak, jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“):„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdce) je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu zápůjčka byla poskytována v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 11. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z