13 C 285/2021-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkové částky 3 163 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná ve dnech 12. 10. 2019, 22. 10. 2015 a 29. 12. 2015 použila hromadný dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], bez toho, že by se mohla při přepravní kontrole prokázat platným jízdním dokladem. Zažalovaná částka představuje 3 x přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč a jízdné ve výši 39 Kč, 36 Kč a 88 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalované také zaplacení úroku z prodlení, a to vždy ode dne následujícího po dni provedené přepravní kontroly. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaná se ve dnech 12. 10. 2019, 22. 10. 2015 a 29. 12. 2015 přepravovala hromadným dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, aniž se mohla přepravnímu kontrolorovi prokázat platným jízdním dokladem. Z tohoto důvodu bylo žalované ve všech případech na základě předloženého průkazu totožnosti vystaveno Potvrzení o nedodržení SPPO, v němž jí byla k nezaplacenému jízdnému přiúčtována přirážka k jízdnému. Jízdné i přirážka k němu byly žalované vyúčtovány v souladu s doloženým tarifem pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo posléze k postoupení pohledávky za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 3. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 1 039 Kč představující neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému účtované v souvislosti s jízdou uskutečněnou dne 12. 10. 2019. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla ve všech výše uvedených případech uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.“ Citované ustanovení je rozvedeno v § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, který stanoví, že uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový přepravní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce, přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové, a závazek cestujícího, dodržovat přepravní řád a zaplatit cenu za přepravu dle tarifu. Jelikož žalovaná přepravní řád porušila tím, že se přepravovala dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně bez platné jízdenky, vznikla jí ve všech případech povinnost zaplatit kromě samotného jízdného rovněž přirážku k tomuto jízdnému, a to na základě § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, dle kterého je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Tato přirážka byla účtována ve výši stanovené tarifem a její výše byla určena v souladu s § 37 odst. 6 zákona o drahách, který stanoví, že výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 5. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužných částek je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok pak žalobkyně požadovala vždy od prvního dne prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na jejich náhradu. Žalobkyně nedoložila, že žalované skutečně zaslala předžalobní výzvu k úhradě pohledávek ve výši 1 036 Kč a 1 088 Kč představujících neuhrazené jízdné a přirážku k tomuto jízdnému účtované v souvislosti s jízdami bez platného dokladu uskutečněnými ve dnech 22. 10. 2015 a 29. 12. 2015. Dle závěrů rozhodovací praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 ze dne 19. 2. 2015) však absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně není důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí a žalovaná dluh po doručení žaloby nezaplatila. Účelem předžalobní výzvy je zabránit situacím, kdy si dlužník není vědom existence svého dluhu, případně na tento dluh zapomene, a věřitel proti němu bez dalšího podá žalobu u soudu. To však zjevně není případ žalované, která se závadného jednání, tedy cestování bez jízdního dokladu, dopouštěla opakovaně a svých dluhů si musela být vědoma. Z důvodu hospodárnosti vedení řízení soud žalobkyni k doložení předžalobních upomínek nevyzýval. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátkou. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Advokátka učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Dle názoru soudu jde v tomto případě jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí další návrhy žalobkyně podané ke zdejšímu soudu (viz sp. zn. 4 C 18/2022, 5 C 18/2022 či 13 C 16/2022). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále advokátce podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 2 089 Kč.