13 C 358/2021-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 6 363 Kč s příslušenstvím s tím, že zažalovaná částka představuje co do 6 063 Kč příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla, provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od 15. 7. 2020 do 20. 11. 2020 byl jeho osobní automobil [registrační značka], [VIN kód] veden v registru vozidel a nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Společně s příspěvkem požadovala také zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného požadovala rovněž zaplacení úroku z prodlení, a to od 30. 3. 2021 do zaplacení. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, pouze soudu zaslal kopii podacího lístku ze dne 3. 8. 2020 a kopii mezinárodní pojišťovací karty bez toho, že by k těmto listinám cokoli dalšího uvedl. 1. Oba účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili, a soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dopisem z 13. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku ve výši 6 063 Kč, a to do šedesáti dnů od doručení této výzvy s tím, že pokud bude příspěvek ve stanovené lhůtě uhrazen, nebude požadovat náklady na jeho uplatnění v částce 300 Kč. V dopise zároveň uvedla, že příspěvek se vztahuje k období od 15. 7. 2020 do 20. 11. 2020 a týká se osobního automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 [registrační značka], [VIN kód]. K uhrazení příspěvku, nákladů na jeho uplatnění a kapitalizovaných úroků z prodlení byl žalovaný dále vyzván upomínkou z 22. 4. 2021 a rovněž předžalobní upomínkou ze 17. 8. 2021. 1. Jak již bylo řečeno, žalovaný doložil mezinárodní automobilovou pojišťovací kartu vystavenou [právnická osoba], dle které měl mít k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění v období od 8. 1. 2020 do 7. 1. 2021 a poštovní poukázku, prostřednictvím níž mělo být uhrazeno pojistné ve výši 1 288 Kč. Dle sdělení, které si soud vyžádal od [právnická osoba], však již k 16. 4. 2020 došlo k zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného a v období od 15. 7. 2020 do 20. 11. 2020 pojištění sjednáno nebylo. Žalovaný byl prostřednictvím soudu s obsahem tohoto sdělení seznámen, nicméně ani přes výzvu nesdělil skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat, že ve výše uvedeném období měl ke svému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Samotná pojišťovací karta tuto skutečnost nedokazuje, neboť jde o pouhé osvědčení vydané v souvislosti s uzavřenou pojistnou smlouvou, která však může v průběhu sjednané doby trvání zaniknout. Stejně tak předmětnou skutečnost nedokazuje ani předložená poštovní poukázka, z níž není jasné, za které období bylo pojistné hrazeno a není vyloučeno, že šlo o dlužné pojistné, které žalovaný neuhradil před zánikem pojištění a které po něm pojišťovna vymáhala. I pokud by žalovaný po zániku pojištění uhradil pojistné na další pojistné období, nevedlo by to k obnovení již zaniklého pojistného vztahu. 1. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, který určuje, že„ (2) Nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené“. Žalovaný tuto povinnost nesplnil, jelikož neměl v období od 15. 7. 2020 do 20. 11. 2020 ke svému osobnímu automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 [registrační značka], [VIN kód] v rozporu s citovaným ustanovením sjednáno pojištění odpovědnosti. 1. V důsledku porušení shora uvedené povinnosti žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit příspěvek za nepojištěné vozidlo, a to na základě § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla:„ (1) Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.“ Způsob výpočtu tohoto příspěvku určuje § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanovící, že„ (3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.“ Ustanovení § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pak ohledně výše denní sazby uvádí tolik, že„ (5) Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.“ Předmětnou vyhláškou je vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., dle jejíhož § 2 odst. odst. 1 písm. g) se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 ve výši 47 Kč. Jelikož k vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti po dobu 129 dnů, činí výše příspěvku, který je žalovaný povinen žalobkyni uhradit, celkem 6 063 Kč. 1. Kromě práva na zaplacení samotného příspěvku vzniklo žalobkyni rovněž právo požadovat náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a to na základě § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla:„ (4) Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Výše těchto nákladů je opět určena vyhláškou č. 205/1999 Sb., dle jejíhož § 2a„ Výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč“ 1. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok pak žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši. 1. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. 1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátkou. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále jí podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 1 489 Kč.