14 C 215/2021-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala po žalované zaplacení částky 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 14. 9. 2018 do zaplacení s tím, že je insolvenčním správcem [jméno] [příjmení] [datum narození], bytem [adresa žalované] (dále jen„ poškozený“), který na základě své žádosti získal od Úřadu práce ČR (dále jen„ ÚP“) příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, ve výši 200 000 Kč. Žalovaná (bývalá manželka poškozeného) však od poškozeného tyto peníze vylákala pod příslibem obstarání osobního automobilu, nicméně nikdy neměla v úmyslu auto obstarat nebo částku vrátit. Tímto svým jednáním poškozenému způsobila škodu 200 000 Kč, neboť Úřad práce ČR požaduje vrácení příspěvku, a tuto svou pohledávku uplatnil v insolvenčním řízení. Žalovaná byla pro tento čin odsouzena a byla jí uložena povinnost zaplatit poškozenému částku 200 000 Kč. Ohledně částky 200 000 Kč bylo řízení zastaveno, nicméně žalobkyně požaduje dále úrok z prodlení z dlužné částky od 14. 9. 2018 do zaplacení, neboť se žalovaná ocitla v prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne 21. 11. 2019 byl zjištěn úpadek poškozeného a dle opatření o určení osoby insolvenčního správce byla žalobkyně určena jeho insolvenčním správcem. Česká republika – Úřad práce ČR přihlásila do tohoto insolvenčního řízení pohledávku ve výši 200 000 Kč, kdy poškozenému byl poskytnut příspěvek ve výši 200 000 Kč na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, nicméně poškozený je povinen jej vrátit, protože příspěvek nebyl použit na pořízení automobilu. Dle rozhodnutí ÚP ze dne 24. 1. 2019, [číslo jednací] byl poškozenému příspěvek poskytnut dne 13. 9. 2018. Dle vyrozumění Policie ČR ze dne 16. 4. 2021 a trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Hodoníně dne 29. 7. 2020, č.j. [číslo jednací] spáchala žalovaná přečin zpronevěry tím, že dne 13. 9. 2018 v [obec] poté, co převzala od bývalého manžela poškozeného, o kterého z důvodu zdravotního stavu pečovala, částku ve výši 200 000 Kč, kdy se jednalo o příspěvek na zakoupení motorového vozidla, který poškozený obdržel na základě žádosti od Úřadu práce v [obec], který mu žalovaná pomohla vyřídit a to pod příslibem Úřadu práce, že za něj zakoupí osobní motorové vozidlo, kdy po převzetí poštovní poukázky a vyplacení uvedené částky si celou částku ihned na místě převzala, osobní automobil nekoupila, ale použila ji bez vědomí poškozeného na živobytí, přestože si byla vědoma účelovosti příspěvku a nutnosti jeho vyúčtování a po rozhodnutí Úřadu práce [obec] o vrácení příspěvku v plné výši částku nevrátila, čímž způsobila poškozenému škodu ve výši 200 000 Kč. Žalované byla uložena povinnost poškozenému zaplatit náhradu škody ve výši 200 000 Kč. 4. Předžalobní výzvou ze dne 8. 6. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky i s úrokem z prodlení v zákonné výši. 5. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud s ohledem na výše uvedené posoudil věc po právní stránce tak, že žalovaná způsobila poškozenému dne 13. 9. 2018 škodu ve výši 200 000 Kč, když tohoto dne zpronevěřila uvedené finanční prostředky, a jelikož tuto škodu poškozenému nenahradila, ocitla se v prodlení a v souladu s § 1970 o.z. je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 14. 9. 2018 do zaplacení, neboť žalobkyně, jakožto insolvenční správce žalovaného je aktivně legitimována k podání žaloby. 7. Soud jen podotýká, že v souladu s ustanovení § 135 zák.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř ve spojení s § 146 odst. 1 věta první o. s. ř.. Žalobkyně zpětvzetím žaloby zavinila (z procesního hlediska) částečné zastavení řízení a ve zbytku řízení byla úspěšná. Soud s ohledem na zpětvzetí převážné části žaloby rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.