14 C 228/2021-77 — Okresní soud v Hodoníně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu užívání nemovitostí (pozemek parcel. [číslo] jehož součástí je stavba: [obec], [adresa]) žalovaným v době od 20.11.2020 do 16.5.2021, aniž by za užívání platil úplatu žalobkyni. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V průběhu řízení uvedl, že nemovitost užíval, ale zároveň se ji pokoušel předat žalobkyni, která však byla nekontaktní. Na základě zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně nabyla dne 20.11.2020 na základě smlouvy kupní ze dne 18.11.2020 (v rámci insolvence sp. zn. [insolvenční spisová značka], původně ve vlastnictví [jméno] [příjmení]) do svého výlučného vlastnictví nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], pro obec a k. ú. [obec]: pozemek parcel. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba: [obec], [adresa] (rod. dům), na tomto pozemku postavená (dále jen nemovitost). Žalovaný v době od 20.11.2020 do 16.5.2021 nemovitosti užíval, aniž by za užívání platil úplatu žalobkyni. Podle znaleckého posudku činí obvyklá cena nájemného za užívání shora popsaných nemovitostí částku 20.000 Kč měsíčně. Výzvou ze dne 18.5.2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 105.890 Kč se splatností do 27.5.2021, jakožto vyčíslení obvyklé ceny nájemného za dobu od 20.11.2020 do 16.5.2021. Poté byl žalovaný k zaplacení vyzván předžalobní upomínkou ze dne 2.6.2021. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyni svědčí od 20. 11. 2020 vlastnické právo k nemovitostem. Žalovaný a slyšení svědci v průběhu řízení potvrdili, že v období od 20.11.2020 do 16.5.2021, byl žalovaný faktickým uživatelem nemovitostí. Jelikož žalovaný bez právního důvodu užíval nemovitosti žalobkyně, bez toho, že by za toto užívání platil úplatu žalobkyni, došlo na jeho straně k bezdůvodnému obohacení, jež spočívá v tom, že se jeho majetek nesnížil o platby za užívání těchto nemovitostí. Způsob, kterým žalobkyně dospěla k výši požadovaného bezdůvodného obohacení, vycházející z obvyklého nájemného v daném místě a čase, považuje soud za věcně správný a byl potvrzen znaleckým posudkem. Žaloba je tedy důvodná a soud proto žalovanému uložil povinnost, aby žalobkyni zaplatil částku 105 890 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný s plněním svého závazku ocitl v prodlení, žalobkyni přísluší rovněž nárok na úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky obsažené ve výzvě k úhradě pohledávky. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6.5.2014 č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Soud shodně s žalobkyní v tomto ohledu odkazuje na konstantní judikaturu, zejména usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], ze kterého vyplývá, že z majetkové podstaty nelze hradit náklady na bydlení dlužníka a jeho rodiny, neboť k úhradě těchto nákladů, jakož i k uspokojování dalších nezbytných životních potřeb, jsou určeny příjmy dlužníka v rozsahu, ve kterém nenáleží do majetkové podstaty. Obdobně rozhodnutí [název soudu], sp. zn. [spisová značka]. Na základě uvedeného má soud za to, že uplatněný nárok na bezdůvodné obohacení je svým charakterem pohledávkou na základní životní potřeby, neboť jde o náklady na bydlení, když taková pohledávka není uspokojována z majetkové podstaty dlužníka. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 226,06 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 236 Kč, nákladů důkazu znaleckým posudkem v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 105 890 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 340 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 5 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 5 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 849,64 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 2. 2022 náhrada 2 316,54 Kč za 214 ujetých km v částce 1 716,54 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 11. 2022 náhrada 2 533,10 Kč za 214 ujetých km v částce 1 933,10 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 049,64 Kč ve výši 6 940,42 Kč. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla dále finanční situace žalovaného a souhlas žalobkyně. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyně. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaný, byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.