14 C 65/2022-140 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit jí částku 46 150,52 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 17. 8. 2018 byl žalovanému poskytnut žalobkyní úvěr ve výši úvěrového limitu 30 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok 8,3 % ročně, který zůstal po celou dobu účinnosti smlouvy nezměněn. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v souladu se smlouvou, následně se však dostal do prodlení se splácením a úvěr byl proto žalobkyní vypovězen ke dni 10. 3. 2019. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny ve výši 46 150,52 Kč, úroku ve výši 8,3 % ročně z částky 46 150,52 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 9 % ročně z částky 46 150,52 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly zaznamenány do žádosti a ověřeny přehledem pohybu na účtu žalovaného. Současně bylo z registru BRKI s negativním výsledkem ověřeno, zda má žalovaný sjednány předchozí úvěry či jiné závazky, s negativním výsledkem byl ověřen insolvenční rejstřík. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 19. 12. 2017 a obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně zřídila žalovanému účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 17. 8. 2018 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve formě debetního zůstatku k běžnému účtu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou přečerpání účtu do výše úvěrového limitu 30 000 Kč na dobu jednoho roku a možností prodloužení pouze v případě absence výpovědi smlouvy jednou ze stran. Výše úrokové sazby byla sjednána 8,3 % ročně. Splácení se přitom uskutečňovalo tím, jak žalovaný nakládal s prostředky na účtu. Žalovaný byl povinen hradit poplatek za přistavení úvěru ve výši 1 200 Kč. Dle čl. II, bodu 2 úvěrové smlouvy, ve spojení s obchodními podmínkami, byla banka oprávněna vypovědět čerpání úvěru a prohlásit úvěr za splatný ve lhůtě 2 měsíců. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu podáním ze dne 8. 1. 2019 a žalovaného vyzvala k úhradě nepovoleného záporného debetního zůstatku na účtu. Z přehledu pohybu na účtu žalovaného soud zjistil operace na účtu žalované, včetně data posledního vkladu 9 a zůstatku na účtu ke dni 30. 6. 2021. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní řádně posouzena na základě žádosti o poskytnutí úvěru, přehledu pohybu na účtu žalovaného a negativní lustrace v databázi BRKI a insolvenčním a exekučním rejstříku. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud se předně z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl na základě listin předložených žalobkyní k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr byla řádně posouzena. 8. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým limitem ve výši 30 000 Kč vedený na úvěrovém účtu. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet řádně a včas způsobem uvedeným ve smlouvě a to i s úrokem z úvěru sjednaným v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ve lhůtě jednoho roku. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky související s úvěrem. Žalobkyně smlouvu v souladu se smluvními podmínkami vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyni dále vznikl nárok na úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 8,3 % ročně a rovněž zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 486 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 308 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 150,52 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.