16 C 69/2021-39 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 376,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci na základě žádosti žalovaného ze dne 7. 3. 2016 uzavřeli téhož dne smlouvu o úvěru [číslo]. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši 172 104 Kč za účelem financování automobilu. Žalovaný se zavázal čerpanou částku splácet spolu s úrokem ve formě 60 měsíčních splátek ve výši 5 199 Kč od 7. 4. 2016 vždy k 7. dni příslušeného kalendářního měsíce. Žalovaný uhradil 55 splátek, běh dalšího splácení narušila dne 3. 1. 2021 pojistná událost v podobě totální škody na předmětu financování. Žalobkyně proto nyní požaduje po žalovaném nesplacenou dlužnou částku ve výši 20 800 Kč, smluvní pokutu 216,03 Kč (0,1 % denně z 10 398 Kč od 17. 12. 2020 do 12. 1. 2021), smluvní pokutu 2 360,65 Kč (0,1 % denně z 15 230 Kč od 30. 3. 2021 do 31. 8. 2021). Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 5 199 Kč za dobu od 17. 12. 2020 do 30. 12. 2020 ve výši 16,41 Kč, z částky 5 199 Kč za dobu od 17. 12. 2020 do 12. 1. 2021 ve výši 31,68 Kč, za dobu od 31. 12. 2020 do 12. 1. 2021 z částky 221 Kč ve výši 0,65 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 20 650 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (mandátní smlouva ze dne 15. 11. 2004, oznámení o zamýšlené přeshraniční fúzi, úvěrová smlouva) bylo zjištěno, že dne 7. 3. 2016 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 172 104 Kč. Úvěr byl účelově vázán na nákup automobilu v hodnotě 312 105 Kč. Dle potvrzení o poskytnutí úvěru byla částka 172 104 Kč dne 9. 3. 2016 převedena ve prospěch prodejce automobilu, společnosti [právnická osoba] Žalovaný se ve smlouvě zavázal uvedenou částku úvěru splatit 60 měsíčními splátkami spolu s úrokem 26,45 % ročně po 5 199 Kč, počínaje dnem 7. 4. 2016. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení s placením měsíčních splátek sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru a sazebník poplatků. Rovněž byl sjednán zajišťovací převod práva k předmětu financování (automobilu) ve prospěch žalobkyně. V úvěrové smlouvě žalovaný dále uvedl, že je podnikatel – majitel podniku, jako čistý měsíční příjem uvedl částku 40 000 Kč. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v jí dostupných registrech a databázích a dále vycházela i z demografických a statistických informací při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit. Z protokolu o předání – převzetí automobilu soud zjistil, že žalovaný převzal vozidlo dne 7. 3. 2016. Žalobkyně dále doložila přehled plateb žalovaného, z něhož je zřejmé, jakým způsobem měl být úvěr splácen, celkem měl žalovaný uhradit 311 940 Kč. Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Dle přehledu plateb pro smlouvu žalovaný ke dni 30. 4. 2021 uhradil na úvěr celkem 320 376 Kč, z přehledu bylo zjištěno, jaké částky hradil a ke kterému dni. Přípisem ze dne 28. 1. 2021 byl žalovanému vyčíslen dluh z úvěrové smlouvy z důvodu vzniku totální škody na automobilu dne 3. 1. 2021 (čestné prohlášení ke smlouvě [číslo] ze dne 5. 1. 2021). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 11. 2. 2021. Přípisem ze dne 19. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k dozajištění úvěru z důvodu vzniku totální škody na automobilu. Žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy přípisem ze dne 9. 3. 2021, neboť žalovaný neposkytl dozajištění úvěru. Žalovaný byl nadto opětovně vyzván k úhradě dlužné částky 21 075 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě i předžalobní upomínkou ze dne 16. 6. 2021. Z dokladů o vývoji úroků z prodlení bylo zjištěno, že žalobkyně se dále po žalovaném kromě částky 20 800 Kč domáhá smluvní pokuty 216,03 Kč (0,1 % denně z 10 398 Kč od 17. 12. 2020 do 12. 1. 2021), smluvní pokuty 2 360,65 Kč (0,1 % denně z 15 230 Kč od 30. 3. 2021 do 31. 8. 2021). Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 5 199 Kč za dobu od 17. 12. 2020 do 30. 12. 2020 ve výši 16,41 Kč, z částky 5 199 Kč za dobu od 17. 12. 2020 do 12. 1. 2021 ve výši 31,68 Kč, z částky 221 Kč za dobu od 31. 12. 2020 do 12. 1. 2021 ve výši 0,65 Kč. 5. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla podepsána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty sjednané finanční prostředky za účelem nákupu automobilu, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s úroky. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a po odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně zbylé sjednané splátky neuhradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání žalobkyni právo požadovat zaplacení celého neuhrazeného úvěru i se sjednanými úroky a smluvní pokutou. 6. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ,„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020). 7. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Příjmy ani výdaje však žalobkyně dostatečně neověřovala, vyšla pouze z tvrzení žalovaného, když soudu nic dalšího nebylo předloženo. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy žalobkyně nemá dostatečné informace o finanční historii žalovaného, a vychází výlučně z tvrzení žalovaného, která si dostatečně neprověří, je zřejmé, že žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by provedla lustraci žalovaného v databázích dlužníků. Proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 ZSÚ, dle které„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.“ Ničím nedoložené prohlášení samotného žalovaného o jeho příjmech a výdajích neobstojí. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotře