20 C 148/2022-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 200 Kč s příslušenstvím z titulu účastnické smlouvy [číslo]„ [anonymizována dvě slova]“ o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě její předchůdkyně [anonymizováno] [právnická osoba] poskytla žalovanému koncové zařízení. Požadovaná částka 2 200 Kč představuje součet neuhrazených splátek za koncové zařízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav. Předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [právnická osoba] a žalovaný sjednali dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo]„ [anonymizována dvě slova]“ (zákaznická smlouva [číslo]) o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení typu [anonymizováno] STB [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v ceně 2 301 Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 1 Kč žalovaný uhradil jako akontaci při převzetí koncového zařízení. Zbytek ceny 2 300 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 23 měsíčních splátkách po 100 Kč. Neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti, se stávaly splatnými všechny dosud neuhrazené splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] 4. Fakturou [číslo] ze dne 19. 12. 2018 předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému splátku zařízení 100 Kč splatnou dne 2. 1. 2019. Žalovaný splátku za zařízení řádně a včas neuhradil, proto se staly splatnými všechny dosud neuhrazené splátky, tyto předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtovala dokladem [číslo] splatném dne 14. 5. 2019 v částce 2 100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 17. 12. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 10. 2. 2022, odeslanou téhož dne. 5. Předložené listinné důkazy hodnotil soud podle § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. V účastnické smlouvě [číslo] se předchůdkyně žalobkyně mimo jiné zavázala poskytnout žalovanému ke koupi koncové zařízení typu [anonymizováno] STB [anonymizována tři slova] za kupní cenu 2 301 Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 2 300 Kč měl žalovaný uhradit ve 23 měsíčních splátkách po 100 Kč. Tímto byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.“ Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou sjednané splátky kupní ceny za koncové zařízení, vznikla mu smluvně sjednaná povinnost uhradit zbylé dosud neuhrazené splátky kupní ceny. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to ve smyslu § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl v celém rozsahu a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč představující neuhrazenou cenu zakoupeného zařízení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný s plněním svého závazku ocitl v prodlení, vzniklo žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které žalobkyně požadovala pokaždé od prvního dne prodlení dle vyúčtování dlužných částek, když dle § 1970 o. z.„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměnu za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát.