20 C 175/2022-71 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 6 584,78 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy, kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] a na základě které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 32 046 Kč, přičemž se strany dohodly, že žalovaná předmětnou částku vrátí spolu s úrokem ve výši 25% v pravidelných měsíčních splátkách. S ohledem na skutečnost, že žalovaná předmětné splátky řádně nehradila, stal se úvěr splatný. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, kdy s účinností od 1. 11. 2021 přešla předmětná pohledávka na žalobkyni. 1. Žalovaná uvedla, že o dluhu nic neví, nic nedluží a předmětná tvrzená pohledávka je promlčená. 1. Následně soud nařídil jednání, na kterém byly provedeny listinné důkazy, ze kterých soud zjistil následující skutečnosti. 1. [právnická osoba] podepsala dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které, [právnická osoba] poskytla žalované částku 32 046 Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že úroková sazba činí 25% ročně, kdy RPSN činí 28,53%. Splátky úvěru byly stanoveny na částku 734 Kč měsíčně s tím, že poslední splátka bude činit 293 Kč a její splatnost nastává 21. 6. 2021 Smlouva obsahuje podpis žalované i předchůdkyně žalobkyně. Součástí smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru. 1. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaná neuvedla výši příjmu, současně bylo uvedeno, že splátky úvěru u [obec] [anonymizováno] činí 4 281 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že je svobodná, žije u rodičů a do zaměstnání nastoupila o 13 dní dříve, než požádala o úvěr. 1. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná uhradila více než dvojnásobek poskytnuté částky. 1. Z výpisu z účtu žalované vedené u [obec] [anonymizována dvě slova] [bankovní účet] za období 1. 3. 2011 do 30. 6. 2011 soud zjistil, že před poskytnutím úvěru žalovaná měla na účtu neprovedená inkasa z důvodu nedostatečného dispozičního zůstatku a jediný příjem, který byl za toto období na účet žalované připsán byl poskytnutý předmětný úvěr ze strany předchůdkyně žalobkyně a 4 vklady v hotovosti ve výši 500 Kč a jeden ve výši 200 Kč. Současně ze sdělení [obec] [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná neměla u této banky vedený jiný účet. 1. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s potvrzením o úplatě ze dne 2. 11. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil a vzal za prokázané, že předmětná pohledávka byla ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem, který jí byl odeslán dne 18. 11. 2021, když současně byla tímto vyzvána k úhradě dlužné částky. 1. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření podepsání smlouvy), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 1. V dané věci se jedná o nárok žalobkyně, vyplývající z jí tvrzeného spotřebitelského úvěru, kdy předchůdkyně žalobkyně měla, na základě smlouvy úvěru, žalované poskytnout částku 32 046 Kč a žalovaná měla předmětnou částku s úrokem z prodlení vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla nastat 21. 6. 2021. 1. Podřazením zjištěného skutkového stavu, pod shora citované zákonné ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. 1. Předtím než poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr, je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je to po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě narušených rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr, snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr, či jiné služby již dříve. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečným nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z. č. 110/2006 o existenčním a životním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (judikatura NS 33 Cdo 2178/2018). 1. V řízení sice bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 32 046 Kč, avšak žalovaná v průběhu několika let vrátila předchůdkyni částku více než dvojnásobně vyšší. Dále bylo prokázáno, že k poskytnutí této finanční částky došlo na základě spotřebitelské smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně však řádně nezkoumal ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet předmětný úvěr, když neověřoval příjmovou ani výdajovou stránku. Údaje uváděné žalovanou, že vycházel z tvrzení žalované a svých vlastních zjištěné neobstojí, když z výpisu z účtu žalované (v době před poskytnutím úvěru a pár měsíců předtím) bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná neměla žádné prokázané pravidelné příjmy, které by tvrdila, nebo které by byly zaznamenány na jejím účtu. Byla v záporu, neměla odeslané inkasní platby a do zaměstnání nastoupila o 13 dní dříve, než byla podána žádost o úvěr, tedy ani výplatní pásku neměla k dispozici. Za těchto okolností, nejen, že předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost, ona ji nezkoumala vůbec a v daném případě neměl být úvěr poskytnut, neboť bylo zřejmé, že žalovaná nemá šanci předmětný úvěr v rozumné době splatit a poskytnutí úvěru bylo v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 3 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tedy dobrými mravy, a smlouva je proto absolutně neplatná. 1. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované skutečně předmětnou částku poskytl, a to ve výši 32 046 Kč a povinností žalované bylo předmětnou částku vrátit, což učinila, když vrátila více. Současně je potřeba uvést, že žalovaná vznesla námitku promlčení. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky byla podepsána úvěrová smlouva dle tehdy platného obchodního zákoníku, zákon č. 513/1991 Sb., dále je obch. zák., také otázku promlčení je potřeba posoudit dle této úpravy. 1. Dle § § 394 odst. 2 obch. zák., u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo. To znamená v době, kdy došlo k poskytnutí předmětné finanční částky. Bez ohledu na běh subjektivní promlčecí lhůty, objektivní lhůta podle § 408 obch. zák., skončí nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet, tj. 10 let od poskytnutí plnění, v dané věci 29. 6. 2021. Žaloba byla podána dne 30. 3. 2022, tedy i z tohoto důvodu byla žaloba zamítnuta 1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží náhrada za jeden úkon (vyjádření se ve věci) dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovaná sice soudu poslala více podáních, ale ve věci se ve všech vyjádřila shodně, a to pouze námitkou promlčení, soud žalované přiznal náhradu jen za jeden úkon.