20 C 177/2021-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 28 146 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 163,11 Kč (ve výši 8,50% ročně z částky 16 000 Kč od 10. 1. 2018 do 15. 1. 2021), kapitalizovaný úrok ve výši 11 617,53 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč od 10. 1. 2018 do 15. 1. 2021), zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,50 % a úrok 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) a žalovanou, došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 11 840 Kč a pojištění ve výši 406 Kč, a to v pravidelných 60. měsíčních splátkách po 487 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 9. 1. 2018. Žalovaná za celou dobu uhradila pouze 100 Kč. Následně byla pohledávka dne [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem z téhož dne a současně byla vyzvána k uhrazení dlužné částky. Žalovaná byla řádně před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta a dále bylo ověřeno, že žalovaná není v insolvenci. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. 3. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná podepsali smlouvu, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout 16 000 Kč jako půjčku. Současně s poskytnutou půjčkou měla žalovaná uhradit 11 840 Kč (poplatky, úroky) a pojištění ve výši 406 Kč, když o tomto byla žalovaná informována„ zařazením zákazníka do pojistného programu“. Ve stejný den jako smlouva byla i žalovanou vyplněna zákaznická karta, ve které žalovaná uvedla, že její mzda činí 12 000 Kč, další její příjem činí 10 000 Kč, výdaje 14 000 Kč (7 000 Kč nájem, 7 000 Kč výdaje domácnosti, je zaměstnaná, práce měla být ověřená, měly být doloženy výplatní pásky bez konkretizace, za jaké období, dále měla být předložena pracovní smlouva a nájemní smlouva. Dále uvedla, že žije s partnerem, v nájmu, má [anonymizováno] děti, je rozvedená a má učňovské vzdělání. 4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek (předmětná pohledávka na str. [anonymizováno] z [anonymizováno], cca uprostřed listu) byla předmětná pohledávka ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“ postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021, když současně tímto byla vyzvána k úhradě dluhu. Dopis byl žalované odeslán dne 15. 2. 2020. 5. Žalovaná neuhradila dlužnou částku, ani na základě předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2021, která byla odeslána dne 14. 5. 2021. 6. Dále soud provedl předložený důkaz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31.7. 2020, ten však byl k meritu věci irelevantní, když se jednalo o jiné účastníky a jinou smlouvu, a proto ho soud dále nehodnotil. 7. Podle § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 1. V dané věci se jedná o nárok žalobkyně, vyplývající z jí tvrzeného spotřebitelského úvěru, kdy předchůdce žalobkyně měl, na základě smlouvy o půjčce, žalované poskytnout částku 16 000 Kč a v této smlouvě se dále měli dohodnout na úrocích, administrativním poplatku a poplatku za bezhotovostní inkaso. 1. Podřazením zjištěného skutkového stavu, pod shora citované zákonné ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. 1. Předtím než poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr, je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. <i>1. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je to po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě narušených rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr, snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr, či jiné služby již dříve. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečným nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z. č. 110/2006 o existenčním a životním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (judikatura NS 33 Cdo 2178/2018).</i> 1. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 16 000 Kč, když žalovaná vrátila částku 100 Kč. Dále bylo prokázáno, že poskytnutí této finanční částky došlo na základě spotřebitelské smlouvy, smlouvy o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně však řádně nezkoumal ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet předmětný úvěr, když se spokojil pouze s vágním vyplněním zákaznické karty, bez toho, že by informace zde uvedené ověřil. Měla být předložena nějaká pracovní smlouvu a výplatní pásky bez uvedení období, když současně bylo uvedeno, že mzda žalované činí 12 000 Kč a její další příjem činí 10 000 Kč. Nikde nebylo uvedeno, z čeho plyne další příjem 10 000 Kč, ani že by byl ověřen, případně jakkoliv doložen. Nadto jen tvrzené výdaje žalované činí 14 000 Kč, tj. o 2 000 Kč více, než činí její ověřený příjem. 1. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána, aby soudu doložila na základě jakých skutečností a jakých údajů, posuzovala schopnost žalované splácet předmětný úvěr, soudu nedoložila ani nedotvrdila jiné skutečnosti než pouhé vypsání zákaznické karty a skutečnost, že žalovaná nebyla v insolvenci. Žalobkyně se rovněž nedostavila k jednání, svou neúčast z důvodu hospodárnosti omluvila, avšak tímto nedostavením se k jednání se vzdala možnosti být dle § 118a o.s.ř. poučena a potřebě dotvrzení a doložení těchto tvrzení, týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně porušil povinnost stanovenou § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je tedy absolutně neplatná. 1. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl částku 16 000 Kč, když žalovaná vrátila pouze 100 Kč, a proto ve v zbývající části se žalovaná dopustila bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z., a je povinna žalobkyni zbývající částku vrátit, a proto soud žalobě v této části vyhověl, když vyhověl i co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení, avšak až od 10. dne od doručení výzvy k plnění (v oznámení o postoupení pohledávky), když datum