20 C 184/2022-67 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostně částku 2 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 22. 5. 2015, nicméně tak neučinil. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, konkrétně z prohlášení [číslo] ze dne [datum] a listiny„ loan application info“ soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uvedeného dne uzavřena smlouva o úvěru, na základě které původní úvěrující poskytla žalovanému v hotovosti úvěr 2 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 660 Kč, celkem tedy 2 660 Kč, a to do 20. 5. 2015. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž vystavila vůči žalovanému dne 20. 4. 2015 fakturu [číslo] na částku 2 660 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i standardní podmínky úvěrové smlouvy. 4. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2018. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v [anonymizována dvě slova], soud předesílá, že pravomoc českých soudů je v tomto řízení založena na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) a rozhodným je právo české s ohledem na čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I). 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které původní úvěrující poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, které ovšem nevrátil ve sjednané lhůtě. Pohledávka byla poté postoupena v souladu s § 1879 o. z. na žalobkyni, která tak vstoupila do práv původní úvěrující a je aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, vzniklo žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny v částce 2 000 Kč rovněž právo na uhrazení úroku z prodlení z této částky, který žalobkyně požadovala v zákonné výši od 23. 5. 2015 do zaplacení. Soud s ohledem na uvedené žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátkou ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokátky) náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné.