20 C 188/2021-59 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit částku ve výši 169 964,64 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka [číslo] v níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 199 000 Kč a žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit s úroky v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 3 606,34 Kč, a to od 15. 12. 2017. Strany se dohodly na úrocích ve výši 12,70 % ročně. Dne [datum] byla žalovanému částka poskytnuta, avšak žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel stanovené splátky, předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila úvěr dopisem ze dne 19. 3. 2020 za okamžitě splatný. Žalovaný doposud dluží na jistině částku 168 189,64 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 9 137,90 Kč (výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních splátkách), smluvní poplatky ve výši 1 775 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 12 534,27 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 168 189,64 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 12,70 % ročně z částky 168 189,64 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný nic neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru posoudila její předchůdkyně schopnost žalovaného úvěr splatit. V rámci posouzení byly kontrolovány informace v externích a interních databázích, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík a databázi Ministerstva vnitra České republiky. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 23 058 Kč měsíčně a porovnala ho s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ, částkou životního minima, normativními náklady na bydlení. Dále měl žalovaný před poskytnutím úvěru závazky vůči předchůdkyni žalobkyně s výší měsíčních splátek 750 Kč a další závazky s výší měsíčních splátek 6 597 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uvedl při podání žádosti o úvěrový produkt z hlediska posuzování úvěruschopnosti, že jeho čistý měsíční příjem je 23 058 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti je 45 000 Kč, žalovaný měl vlastní dům/byt. Z vyjádření banky bylo dále zjištěno, že se žalovaný podílel na nákladech na bydlení ve výši 51,24 %, jeho dosavadní interní splátky úvěrů byly 750 Kč, externí splátky 6 597 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnaný s průměrným čistým měsíčním příjmem 23 058 Kč. 4. Na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka ze dne [datum] se předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 199 000 Kč ode dne [datum] a žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně úroků. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,7 % ročně. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 96 měsíčními anuitními splátkami včetně pojištění 3 606,34 Kč. Žalovaný se zavázal hradit i sjednané poplatky, jejichž výše byla specifikována v úvěrové smlouvě (600 Kč za zaslání upomínky, 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný atd.). V případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek, byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný. Nedílnou součástí smlouvy byly i základní [anonymizováno] podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, všeobecné [anonymizováno] podmínky a sazebník poplatků za produkty a služby. 5. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr 199 000 Kč. Žalovaný posléze přestal splácet úvěr. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že ke dni 25. 1. 2021 byl dluh žalovaného 168 189,64 Kč na jistině, na úroku 9 137,90 Kč, na poplatcích 1 775 Kč, na úroku z prodlení 12 534,27 Kč. Dluh byl ke dni 19. 3. 2020 zesplatněn, a to z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 2. 2. 2021. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 23. 2. 2021, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba. 6. Soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] před sjednáním úvěrové smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byl zkoumán příjem žalovaného (23 058 Kč) a jako jeho výdaje bylo vzato životní minimum ve smyslu nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima (3 410 Kč měsíčně), normativní náklady na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, když žalovaný uvedl, že bydlí ve svém domě/bytě, kde hradí asi 51,24 % nákladů, přičemž v roce 2017 normativní náklady byly 6 429 Kč měsíčně pro dvě bydlící osoby, současně byl žalovaný lustrován v registrech dlužníků a byly zjišťovány jeho další závazky, výše úvěrových splátek žalovaného před poskytnutím úvěru byla asi 7 347 Kč měsíčně. Žalovaný byl dle názoru soudu po zohlednění příjmu a výdajů schopen úvěr splatit. 7. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 199 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to i s úrokem z úvěru a pojistným. Žalovaný se zavázal uhradit i další sjednané poplatky za související služby předchůdkyně žalobkyně (za zaslanou upomínku atd.). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet, a to ve smyslu § 2868 odst. 1 o. z., který stanovuje, že„ pojištění úvěru se ujednává na ochranu před majetkovými důsledky, které mohou pojištěnému vzniknout nesplácením poskytnutých peněžních prostředků dlužníkem.“ Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel, předchůdkyně žalobkyně v důsledku porušení povinnosti žalovaného ze smlouvy pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami ve smyslu § 1931 o. z., který stanovuje, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Tím se stal zůstatek úvěru spolu s poplatky, pojistným a s úrokem splatným. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., vznikl nárok na vrácení úvěru, úroku, pojistného a poplatků za upomínání, a to i včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanoví, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.“ Úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 8. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 43 086,17 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 799 Kč a dále náklady souvisejícími se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, účast na jednání 9. 2. 2022), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 7 900 Kč a dále mu za ně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 2. 11. 2021, když toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné. Rovněž se žalobkyni přiznává náhrada nákladů (cestovné) ve výši 739,4 Kč – cesta zástupce na jednání [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba 4,1 l /100 km, cestovné [obec] – [obec] a zpět dne 9. 2. 2022, tj.