20 C 193/2021-48 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit částku ve výši 2 922,67 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Následně [anonymizováno] poskytla žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] s výší úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 21,99 % ročně a nepřekročit povolený limit úvěrového rámce, tuto povinnost však nesplnil, banka proto v souladu se smlouvou převedla výši přečerpání účtu na nově zřízený úvěrový účet a prohlásila úvěr za splatný ke dni 16. 4. 2019. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, se tak po žalovaném domáhá jistiny 2 922,67 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 28. 1. 2021 ve výši 350,22 Kč, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 2 922,67 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a úroku 21,99 % ročně z částky 2 922,67 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru posoudila její předchůdkyně schopnost žalovaného úvěr splatit. V rámci posouzení byly kontrolovány informace v externích a interních databázích, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného, tento porovnávala s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný podal dne [datum] žádost o povolení debetního zůstatku [anonymizováno]. Žalovaný uvedl při podání žádosti o úvěrový produkt v rámci posuzování úvěruschopnosti, že jeho čistý měsíční příjem je 18 000 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti je 45 000 Kč, žalovaný měl pronajatý byt. Dále bylo z výpisu z účtu zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného v době jeho založení v měsíci leden 2018 byl 0 Kč, v únoru 2018 obdržel žalovaný na účet výplatu ve výši 11 160 Kč. Na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] se předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby a mimo jiné mu vést běžný účet. Současně [anonymizováno] povolila žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu, který se žalovaný zavázal nepřekročit. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], kde byla výše povoleného limitu [anonymizováno] nastavena na 10 000 Kč, úvěr měl být splácen s úrokovou sazbou 21,99 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Dle bodu 23. písm. a), d) a 24. písm. a), pokud žalovaný poruší jakékoliv smluvní ujednání nebo se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky, byla banka oprávněna prohlásit pohledávky za okamžitě splatné. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné [anonymizováno] podmínky, sazebník poplatků. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr 10 000 Kč. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný posléze přestal splácet úvěr a překročil úvěrový limit na částku 11 712,67 Kč, kterou předchůdkyně žalobkyně 11. 12. 2018 převedla na nově zřízený úvěrový účet. Ke dni 31. 12. 2018 tvořila dluh žalovaného jistina 11 712,67 Kč. K ukončení poskytování [anonymizováno] došlo na základě přípisu ze dne 10. 12. 2018 z důvodu jeho překročení, dluh žalovaného předchůdkyně žalobkyně 11. 12. 2018 převedla na nově zřízený úvěrový účet, dluh byl ke dni 16. 4. 2019 zesplatněn. Na základě dohody o splátkách a uznání dluhu ze dne [datum] žalovaný uznal svůj dluh ze smlouvy ve výši 8 713 Kč, tento dluh se zavázal uhradit v 5 splátkách po 2 000 Kč (poslední po 713 Kč) s tím, že v případě prodlení s úhradou 3 splátek, se zbytek dluhu stává splatným 5. dnem po dni splatnosti poslední splátky. K tomu žalovaný obdržel formulář pro informace o spotřebitelském úvěru. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 2. 2. 2021. Ke dni 25. 1. 2021 byl dle výpisu z účtu dluh žalovaného roven žalované částce 2 922,67 Kč a úroku z prodlení 350,22 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 23. 2. 2021, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba. Soud nehodnotil další předložené dokumenty, oznámení, vysvětlení některých pojmů, neboť byly k posouzení merita věci nadbytečné. 5. Soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] před sjednáním úvěrové smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byl zkoumán příjem žalovaného (11 160 Kč) a jako jeho výdaje bylo vzato životní minimum ve smyslu nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima (3 410 Kč měsíčně), normativní náklady na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, když žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, přičemž v roce 2018 normativní náklady byly 4 844 Kč měsíčně, současně byl lustrován v registrech dlužníků a nebyly zjištěny žádné jeho další závazky. Žalovaný byl dle názoru soudu po zohlednění příjmu a výdajů schopen úvěr splatit. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to i s úrokem z úvěru. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním překročil úvěrový limit, předchůdkyně žalobkyně v důsledku porušení povinnosti žalovaného ze smlouvy pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami. Tím se stal zůstatek úvěru spolu s úrokem splatným. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi),“ vznikl nárok na vrácení úvěru, úroku, a to i včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.“ Úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně v obdobných věcech (sp. zn. řízení vedených u zdejšího soudu 20 C 294/2021, 13 C 291/2021), soud ve věci aplikoval § 14b uvedené vyhlášky. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž nadbytečné.