20 C 199/2021-170 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 846,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], sjednané pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě spolehlivých a dostatečných informací zjištěných od žalovaného, z databází a jiných zdrojů. Využila i pomocné parametry – DTI a DSTI. Na základě předmětné smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal splatit společně s úrokem ve výši 8 521 Kč (23 % ročně) v 72 měsíčních splátkách po 257 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána inkasní služba za cenu 69 Kč měsíčně a doplňková služba„ [anonymizováno]“ za cenu 107 Kč měsíčně zahrnující možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o měsíc, přerušení splácení na dobu až 9 měsíců jednak v případě úrazu, onemocnění nebo hospitalizace a jednak při ztrátě zaměstnání. Celková výše měsíční splátky se tímto zvýšila na 433 Kč. Žalovaný uhradil pouze 5 splátek, celkem 2 165 Kč, poté bylo proti žalovanému zahájeno insolvenční řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 15811/2018 a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 8. 10. 2018. Žalobkyně po žalovaném požaduje neuhrazenou zbývající část jistiny ve výši 9 659,37 Kč, úroky v částce 7 565,12 Kč, poplatek za inkasní služby ve výši 4 623 Kč, za služby [anonymizováno] – odklad ve výši 1 943 Kč, [anonymizováno] – nemoc ve výši 2 613 Kč, [anonymizováno] – práce ve výši 2 613 Kč (uvedené poplatky byly požadovány za zbylých 67 splátek) a dále smluvní pokutu 4 829,68 Kč (50 % z nesplacené jistiny). S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně nárokovala jednak zákonný úrok z prodlení 8,75 % ročně z částky 14 489,05 Kč (součet dlužné jistiny a smluvní pokuty) a jednak smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 792 Kč (součet poplatku za inkasní službu a službu [anonymizováno]), a to vždy od 23. 10. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, na jejichž základě zjistil následující skutkový stav: 3. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že částka 8 000 Kč bude vyplacena přímo na účet žalovaného a částka 2 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně spojené s vyřízením úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 257 Kč, zahrnujících jistinu a úrok ve výši 23 % ročně 8 521 Kč (celkem 18 521 Kč). Pokud nedojde ani po dvou upomínkách v případě prodlení žalovaného k úhradě dluhu, byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celý dluh. Žalobkyně mohla zesplatnit jistinu včetně níže uvedených sjednaných poplatků za inkasní službu a službu [anonymizováno] také v případě, kdy dojde k zahájení insolvenčního řízení na žalovaného. Vedle toho jí v případě zesplatnění vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny. Přílohou smlouvy byla tabulka umoření, z níž plyne, v jakém poměru byla do každé splátky zahrnuta jistina, úrok a doplňkové služby. 4. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Z e-mailu ze dne [datum] je zřejmé, že žalovanému byl na základě předchozí telefonické komunikace zaslán návrh smlouvy a bylo zde uvedeno, že žalovaný smlouvu e-mailovou zprávou odsouhlasí a zašle žalobkyni potvrzení o zřízení inkasa a potvrzení o provedení verifikační platby, poté dojde k vyplacení finančních prostředků. Dle doloženého detailu pohybu, oznámení o zadání domácí platby, žalovaný zaslal na účet žalobkyně verifikační platbu 10 Kč, která byla zaúčtována dne [datum] a dále souhlas se zřízením inkasa od [datum] s limitem 1 732 Kč. Rovněž zaslal žalobkyni e-mailovou zprávu, kde uvedl, že souhlasí bez výjimek s návrhem smlouvy. 5. Účastníci dále v samostatných smlouvách, tvořících přílohy smlouvy o úvěru, sjednali doplňkovou inkasní službu a službu„ [anonymizováno]“. Za výkon inkasní služby, tvořenou náklady na zřízení této služby, na zajištění inkasování plateb a bankovními poplatky za podání a přijetí příkazu, se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 4 968 Kč, a to v měsíčních splátkách po 69 Kč. Za službu„ [anonymizováno]“ byl sjednán poplatek v celkové výši 7 704 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 107 Kč. Uvedená služba v sobě zahrnovala a) možnost odkladu 3 splátek ročně vždy o měsíc po termínu splatnosti (za cenu 29 Kč měsíčně), b) možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace (za cenu 39 Kč měsíčně) a c) možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců při nezaviněné ztrátě zaměstnání (za cenu 39 Kč měsíčně). V případě zesplatnění dlužné částky z důvodu zahájení insolvenčního řízení, byl žalovaný povinen uhradit zbývající část poplatků. Současně žalobkyni vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z poplatků. 6. Žalovanému byla dne [datum] poukázána na účet částka 8 000 Kč. Téhož dne žalobkyně informovala žalovaného o vyplacení úvěru a o užití částky 2 000 Kč v souladu se smlouvou. 7. Z návrhu na povolení oddlužení žalovaného ze dne [datum], vyhlášky Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 15811/2018-A-2, ze dne 1. 10. 2018, soud zjistil, že dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalovanému. Usnesením téhož soudu ze dne 14. 11. 2018, č. j. MSPH 95 INS 15811/2018-A-7, byl návrh žalovaného na povolení oddlužení odmítnut. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2018 informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění celé pohledávky a současně jej vyzvala k úhradě částky 33 856,17 Kč do 14 dnů od data vystavení dopisu. 8. Přílohou smlouvy o úvěru je„ Dotazník k posouzení bonity spotřebitele“, v němž žalovaný uvedl, že je svobodný, dosahuje příjmu 30 037 Kč měsíčně, nevlastní nemovitost. Jeho měsíční výdaje činí 3 800 Kč, náklady na bydlení ve výši 600 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla lustraci v externích rejstřících a zjistila, že žalovaný nemá záznam v exekučním ani insolvenčním rejstříku. Provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru. Žalovaný měl v nebankovním registru 6 pozitivních lustrací a dostal B Rating. Dále bylo po hledání na stránce Ministerstva vnitra ČR zjištěno, že občanský průkaz žalovaného není neplatný. 9. Dle dopisu ČNB k žádosti žalobkyně o posuzování bonity plyne, že na rozdíl od příjmů může být někdy těžké, ne-li nemožné, dokumentárně ověřit výdaje spotřebitele, a proto lze využívat různé scoringové modely dle metodických pokynů ČNB, ČSÚ a případně, pokud spotřebitel neuvádí žádné výdaje, pak lze vyjít i z částek životního minima po jejich eventuálním přiměřeném navýšení. 10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný obdržel [datum] čistou mzdu 25 741 Kč (výplatní lístek). Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za únor 2018 je zřejmé, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činil 2 196,43 Kč. Nezanedbatelné příjmy v daném období představovala kromě mzdy částka 4 100 Kč představující žalovanému poskytnutou zápůjčku dne 7. 2. 2018 od společnosti [právnická osoba], částka 15 000 Kč poskytnutá dne 15. 2. 2018 a částka ve výši 5 000 Kč poskytnutá dne 20. 2. 2018 [právnická osoba]. 11. Žalobkyně dále předložila znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 5. 2018, podle kterého žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů mírně nad rámec zákonných požadavků, dále zde bylo uvedeno, že úroková sazba odpovídá situaci na trhu a sankční ujednání smlouvy o úvěru jsou přiměřená. Dále žalobkyně předložila článek z webu organizace Člověk v tísni, zabývající se srovnáním jednotlivých poskytovatelů úvěrů a právní rozbor Institutu aplikovaného práva zabývajícího se povahou sjednaných doplňkových služeb a formou sjednání smlouvy. Z těchto listin soud s ohledem na níže přijaté závěry neučinil žádná skutková zjištění potřebná pro posouzení projednávané věci. 12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen ZSÚ. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsali úvěrovou smlouvu [číslo]. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně dohodnutou částku 8 000 Kč. 13. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle ZSÚ. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 ZSÚ, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti s