20 C 2/2022-44 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 28 900,72 Kč (jistina 26 361,88 Kč, pojistné 858 Kč, poplatky 700 Kč, smluvní pokuta 980,84 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 3 689,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 900,72 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok ve výši 23,76 % ročně z částky 26 361,88 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, a to vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] který žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], dále jen„ banka“. Na základě této smlouvy byl dohodnut úvěrový rámec do výše 45 000 Kč. Na základě smlouvy banka poskytla žalované revolvingový úvěr ve výši 46 342,70 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím karty, kdy ke dni 9. 12. 2019 došlo k poslednímu čerpání. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr řádně splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5% z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč. Současně se žalovaná zavázala bance platit úroky ve výši 23,76% ročně. Žalovaná se rovněž zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky splátky v prodlení, náhrady nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a placení úroků z prodlení. Žalovaná porušila své povinnosti, když se dostala do prodlení s více než 2 po sobě následujícími splátkami nebo 1 splátky po dobu delší než tři měsíce, proto došlo k zesplatnění dlužné částky a odstoupení od smlouvy, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 23. 4. 2021. Žalovaná uhradila za celou dobu splácení pouze 33 304 Kč a ani na výzvu dlužnou částku nezaplatila, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 28 900,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 689,62 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 900,72 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % a úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 26 361,88 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. 3. Soud následně nařídil jednání, na které se ani jeden z účastníků nedostavil, když žalobkyně se omluvila a žalovaná se nedostavila bez omluvy. Na jednání byly provedeny předložené důkazy, ze kterých soud zjistil následující skutečnosti. 4. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ve spojení s žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že banka a žalovaná spolu uzavřely smlouvu dne [datum], na základě které byl žalované mimo jiné poskytnut úvěrový rámec ve výši 45 000 Kč, když se žalovaná zavázala měsíčně splácet částku ve výši 5% z dlužné částky, minimálně však 500 Kč. Žalovaná uvedla, že čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč, celkové náklady domácnosti 8 000 Kč, když finanční závazky (splátky hypotéky, úvěrů,..) činí 8 000 Kč. Dále uvedla, že je svobodná, žije u rodičů a bankovní účet má 7-9 let. Žalovaná byla seznámena s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a současně ji byl zaslán dopis ze dne 16. 8. 2019 se základními informacemi o úvěru a jeho splácení. Součástí smlouvy byl Sazebník pro úvěry, Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb. Současně byl předložen„ export“, který potvrzoval, že se žalovaná seznámila s obchodními podmínkami, které ji byly zaslány i předsmluvním formulářem. 5. Z přehledu čerpání soud zjistil, že žalovaná načerpala úvěr za období srpen až září 2019 ve výši 44 721,70 Kč a uhradila částka 33 304 Kč. 6. Dále žalobkyně předložila odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 23. 4. 2021, ke které nebyl přiložen doklad, kdy a zda byla listina odeslána a dále byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne 9. 8. 2021, která byla žalované odeslána téhož dne a ve které byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 24. 8. 2021. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky [číslo] ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek ([číslo]) a z potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované sdělena oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], které bylo žalované odesláno dne 21. 6. 2021. Tím došlo k postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni. 8. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalované byl poskytnut úvěrový rámec do 45 000 Kč, když žalovaná vyčerpala částku 44 721,70 Kč. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1„ ZoSÚ“, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 10. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že banka a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 44 721,70 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. 11. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022 vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na platnou judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je tř