20 C 239/2021-88 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit částku ve výši 14 547,95 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Následně banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] s výší úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 21,99 % ročně a nepřekročit povolený limit úvěrového rámce, tuto povinnost však nesplnil, banka proto v souladu se smlouvou převedla výši přečerpání účtu 13 947,95 Kč na nově zřízený úvěrový účet a prohlásila úvěr za splatný ke dni 18. 11. 2019. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, se tak po žalovaném domáhá jistiny 13 947,95 Kč, smluvních poplatků 600 Kč (za upomínání), úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 28. 1. 2021 ve výši 1 383,83 Kč, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 13 947,95 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a úroku 21,99 % ročně z částky 13 947,95 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru posoudila její předchůdkyně schopnost žalovaného úvěr splatit. V rámci posouzení byly kontrolovány informace v externích a interních databázích, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného, který uvedl ve výši 19 359 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Současně předchůdkyně žalobkyně vycházela i z částky životního minima žalovaného ve smyslu nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částky normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. Dále měl žalovaný před poskytnutím úvěru závazky vůči předchůdkyni žalobkyně s výší měsíčních splátek 3 390,39 Kč a další závazky s výší měsíčních splátek 4 523 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uvedl při podání žádosti o úvěrový produkt z hlediska posuzování úvěruschopnosti, že jeho čistý měsíční příjem je 19 359 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti je 45 000 Kč, žalovaný měl vlastní dům/byt, podílel se na nákladech na bydlení ve výši 43 %, jeho dosavadní interní splátky úvěrů byly 3 390,39 Kč, externí splátky 4 523 Kč měsíčně (výpis). Dále žalovaný předložil výpis z účtu za období předcházející sjednání úvěru, z výpisu z účtu bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného v měsíci září 2017 byl 22 329,38 Kč, dne 11. 9. 2017 obdržel žalovaný na účet výplatu ve výši 20 522 Kč. Na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] se předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby a mimo jiné mu vést běžný účet. Současně banka povolila žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu, který se žalovaný zavázal nepřekročit. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], kde byla výše povoleného limitu [anonymizováno] nastavena na 10 000 Kč, úvěr měl být splácen s úrokovou sazbou 21,99 % ročně. Dále bylo stanoveno, že za zaslání každé upomínky měl žalovaný hradit 600 Kč (sazebník). Nedílnou součástí smlouvy byly základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Dle bodu 23. písm. a), d) a 24. písm. a), pokud žalovaný poruší jakékoliv smluvní ujednání nebo se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky, byla banka oprávněna prohlásit pohledávky za okamžitě splatné. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné produktové podmínky. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, informační přehled o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta. 4. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr 10 000 Kč. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný posléze přestal splácet úvěr a překročil úvěrový limit na částku 13 947,95 Kč, kterou předchůdkyně žalobkyně 28. 5. 2019 převedla na nově zřízený úvěrový účet. Ke dni 25. 1. 2021 tvořila dluh žalovaného jistina 13 947,95 Kč, nesplacený úrok 1 383,83 Kč, poplatky 600 Kč (za upomínání). K ukončení poskytování [anonymizováno] došlo na základě přípisu ze dne 8. 5. 2019 z důvodu jeho překročení, dluh žalovaného předchůdkyně žalobkyně 28. 5. 2019 převedla na nově zřízený úvěrový účet, dluh byl ke dni 18. 11. 2019 zesplatněn. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 2. 2. 2021. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 23. 2. 2021, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba. 5. Soud nehodnotil další předložené dokumenty, a to změny smluvních ujednání, vysvětlení některých pojmů, oznámení o změně sídla, informace o pojištění vkladů, neboť byly k posouzení merita věci nadbytečné. 6. Soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] před sjednáním úvěrové smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byl zkoumán příjem žalovaného (19 359 Kč) a jako jeho výdaje bylo vzato životní minimum ve smyslu nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima (3 410 Kč měsíčně), normativní náklady na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, když žalovaný uvedl, že bydlí ve svém domě/bytě, kde hradí asi 43 % nákladů, přičemž v roce 2017 normativní náklady byly 7 213 Kč měsíčně pro dvě bydlící osoby, současně byl lustrován v registrech dlužníků a byly zjišťovány jeho další závazky, výše úvěrových splátek žalovaného před poskytnutím úvěru byla asi 7 914 Kč měsíčně. Současně byl zkoumán výpis z účtu předcházející poskytnutí úvěru. Žalovaný byl dle názoru soudu po zohlednění příjmu a výdajů schopen úvěr splatit. 7. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to i s úrokem z úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit i další sjednané poplatky za související služby předchůdkyně žalobkyně (za zaslanou upomínku atd.). Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním překročil úvěrový limit, předchůdkyně žalobkyně v důsledku porušení povinnosti žalovaného ze smlouvy pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami. Tím se stal zůstatek úvěru spolu s poplatky a s úrokem splatným. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi),“ vznikl nárok na vrácení úvěru, úroku a poplatků za upomínání, a to i včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.“ Úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 8. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně v obdobných věcech (sp. zn. řízení vedených u zdejšího soudu 20 C 294/2021,