23 C 108/2021-132 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit částku ve výši 28 842,46 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne 23. 8. 2017 uzavřela předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr do úvěrového limitu 31 000 Kč, dluh se žalovaný zavázel splácet v souladu se smluvními podmínkami spolu s úrokem 16,6 % ročně, a to v měsíčních splátkách. Protože však žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, zesplatnila předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 28. 1. 2019. Následně byla na základě smlouvy ze dne 18. 2. 2020 pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje dluh – jistinu ve výši 28 127,46 Kč, smluvní úrok ke dni splatnosti 28. 1. 2019 ve výši 2 025,04 Kč, smluvní poplatky 715 Kč, úrok z prodlení za dobu ke dni 25. 2. 2020 ve výši 2 487,74 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 28 127,46 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, úroku 16,6 % ročně z částky 28 127,46 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Žalobkyně sdělila, že její předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to zejména lustrací v interních a externích databázích dlužníků, k dispozici přitom měla i informace o platební historii žalovaného. Dále žalovaný sdělil výši příjmu ze zaměstnání 19 930 Kč měsíčně, celkový čistý příjem domácnosti uvedl ve výši 85 000 Kč měsíčně, co do stanovení výše výdajů a nákladů na bydlení byly použity i statistické metody. Rovněž byla vzata v úvahu úvěrová angažovanost žalovaného, měl závazky vůči předchůdkyni žalobkyně ve výši měsíčních splátek 6 547,50 Kč, z externích zdrojů bylo zjištěno, že měl závazky ve výši splátek 550 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet extra uzavřené přes internetové bankovnictví ze dne 22. 8. 2017 bylo zjištěno, že banka [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský splátkový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami i s úrokem 16,60 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách 2,10 % z úvěrového rámce, tj. 651 Kč a hradit související poplatky (např. 600 Kč za zaslání upomínky atd.) a pojištění 58 Kč měsíčně (prohlášení o sjednaném pojištění z téhož dne). Dle článku III. bodu 6 byla v případě prodlení žalovaného předchůdkyně žalobkyně oprávněna učinit dluh splatným a ukončit smluvní vztah. Nedílnou součástí smlouvy byly základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového revolvingového úvěru, všeobecné produktové podmínky. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení některých pojmů. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, jaké poplatky si předchůdkyně žalobkyně účtovala za poskytované souvisejících služeb. 4. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný úvěr poprvé čerpal dne 23. 8. 2017, žalovaný nesplácel úvěr stanovenými splátkami řádně a včas, ke dni 20. 2. 2020 byl dluh žalovaného 28 127,46 Kč, smluvní úrok ve výši 2 025,04 Kč, smluvní poplatky 715 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 487,74 Kč. Přípisem ze dne 29. 1. 2019 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění dlužné částky k 28. 1. 2019 z důvodu nehrazení stanovených splátek. Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 28. 2. 2020. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 31. 3. 2020, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba. 5. Soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když při znalosti pohybů na jeho běžném účtu a při vědomosti předpokládané splátky úvěru (651 Kč) vyšla z příjmů žalovaného a u jeho výdajů vycházela z historických dat ČSÚ. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanovuje, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky do výše 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami, a to i s úrokem z úvěru sjednaným v souladu s ustanovením § 2395 o. z. Žalovaný se zavázal uhradit i poplatky dle sazebníku a sjednané pojistné za pojištění. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel splátkami řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami a s § 1931 o. z., který stanovil, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Tím se stal zůstatek úvěru spolu s poplatky a s úrokem splatným. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení úvěru, úroku a poplatků za služby a pojistné, a to včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 606 Kč Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 154 Kč a dále náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 28 842,46 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. b) vyhlášky ve výši 300 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát, a to např. v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 294/2021, 23 C 15/2022. Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření k žalobě, neboť toto podání mělo být součástí žaloby a je tudíž neúčelné.