23 C 23/2022-23 — Okresní soud v Hodoníně

1. Dle žaloby žalovaný uzavřel se žalobkyní na základě objednávky kupní smlouvu dne 12. 8. 2020, na základě které žalobkyně předala dne 18. 9. 2020 žalovanému předmět kupní smlouvy – dveře a zárubně. Žalovaný neuhradil fakturu ze dne 18. 9. 2020, [číslo] znějící na částku 31 293,02 Kč splatnou dne 5. 11. 2020, kterou byla vyúčtována cena objednaných dveří a zárubní. Žalobkyně se proto domáhá této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, a soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Na základě objednávky žalovaného mu byl dodán objednaný předmět smlouvy, což bylo zjištěno dodacím listem ze dne 18. 9. 2020 [číslo]. Žalovaný potvrdil, že převzal od žalobkyně předmět smlouvy - dveře včetně zárubní specifikovaných v dodacím listě. Z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 18. 9. 2020 soud zjistil, že cena objednaných dveří včetně zárubní byla vyúčtována na částku 31 293,02 Kč splatnou dne 5. 11. 2020. Faktura byla žalovanému odeslána e-mailem dne 12. 10. 2020. Žalovaný byl upomínán k úhradě ceny i e-mailem ze dne 22. 4. 2021 a dále prostřednictvím upomínek odeslaných dne 1. 3. 2021 a dne 10. 6. 2021. Žalovaný byla vyzván k úhradě dlužné částky i předžalobní upomínkou ze dne 10. 9. 2021 (podací lístek). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva. Kupní smlouva byla uzavřena v souladu s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanovuje, že„ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu,“ a dále v souladu s § 2085 odst. 1 o. z., který stanovuje, že„ jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit.“ Předmětem kupní smlouvy byly dveře a zárubně. Oba účastníci uzavřeli smlouvu jako podnikatelé. Předmět koupě byl žalobkyní žalovanému řádně dodán, což vyplynulo z dodacího listu. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit sjednanou kupní cenu řádně dodaného zboží. Žalobkyně vyúčtovala kupní cenu fakturou, kterou však žalovaný neuhradil k danému datu splatnosti. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním svého závazku a žalobkyni vznikl dle ustanovení § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, který požadovala ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle § 1970 o. z.,„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Nárok na úrok z prodlení žalobkyni vznikl od data následujícího po dni splatnosti předmětné částky. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svůj nárok řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, rozhodl soud tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínek § 142a o. s. ř., když žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud proto žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 252 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 2 380 Kč a dále mu za ně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně činí 8 102 Kč. Takto přiznané náklady soud považuje za účelně vynaložené.