27 C 7/2022-13 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 6 880 Kč s tím, že zažalovaná částka představuje co do částky 6 580 Kč příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla, provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od 13. 10. 2019 do 29. 2. 2020 byl jeho osobní automobil [registrační značka] veden v registru vozidel, aniž by k němu bylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Společně s příspěvkem požadovala žalobkyně také zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného požadovala rovněž zaplacení úroku z prodlení, a to od 18. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl provozovatelem a vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód] s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3. V době od 13. 10. 2019 do 29. 2. 2020, tedy po dobu 140 dnů, nebyla k tomuto vozidlu uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti způsobené jeho provozem. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku do Garančního fondu žalobkyně ve výši 6 580 Kč (140 dnů x 47 Kč), a to do šedesáti dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě včasné úhrady po něm nebude požadovat zaplacení nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. K uhrazení dlužného příspěvku ve výši 6 580 Kč, nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení byl žalovaný dále vyzván upomínkou ze dne 16. 12. 2020 a rovněž předžalobní upomínkou ze dne 31. 5. 2021, odeslanou žalovanému následujícího dne. 5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla mimo jiné platí, že na pozemní komunikaci může provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Dle § 4 odst. 1 zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 4 odst. 4 zákona, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 4 odst. 7 zákona, výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně se stanoví ve výši 47 Kč. Dle § 2a této vyhlášky, výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. činí 300 Kč. 6. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, ke kterému nebylo v období od 13. 10. 2019 do 29. 2. 2020, tedy po dobu 140 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni za dobu, po kterou bylo toto vozidlo provozováno v rozporu se zákonem příspěvek ve výši 6 580 Kč (47 Kč x 140 dnů) a rovněž náklady na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, celkem tedy 6 880 Kč. 7. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tento úrok pak žalobkyně požadovala v zákonné výši, stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od prvního dne prodlení žalovaného, tj. od 18. 11. 2020 do zaplacení. 8. Jelikož žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobou nijak nevyvrátil, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 9. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.