4 C 228/2022-34 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 22 418,54 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu dne 22. 4. 2016, na základě níž žalované poskytla kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 15 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se k jeho řádnému splácení. Tuto svoji povinnost si však neplnila a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 22 418,54 Kč, úroku 21,99 % ročně z částky 22 418,54 Kč za dobu do 17. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 418,54 Kč za dobu do 17. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 22. 4. 2016 a dispozice ke smlouvě ze dne 8. 3. 2018 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala vést pro žalovanou účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala za služby žalobkyně hradit ceny dle sazebníku. Ze smlouvy dále vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínka účinné od 1. 9. 2014, základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru platné od 31. 12. 2013 a sazebník poplatků platný od 1. 12. 2016. Strany si dále sjednaly, že úroková sazba činí 21,99 % ročně a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně. V článku 23 a 24 produktových podmínek bylo stanoveno, že v případě, že klient překročí povolený limit, má banka právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a pro případ prodlení s plněním byl také sjednán výše uvedený smluvní úrok. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že žalovaná je povinna hradit bance poplatky za poskytované služby, jejichž výše je stanovena v sazebníku. 4. Dle výpisu ke dni 16. 3. 2020 se dlužná částka převedená z důvodu nedovoleného přečerpání kontokorentu skládala z jistiny ve výši 22 501,91 Kč. 5. Dopisem ze dne 23. 7. 2020 byl úvěr zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 22 501,91 Kč ve lhůtě do 6. 8. 2020. 6. Ze smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla ke dni 16. 9. 2021 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, přehled postoupených pohledávek). V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021, podací arch z téhož dne). Předžalobní upomínkou byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu (předžalobní upomínka ze dne 12. 11. 2021, podací arch z téhož dne). 7. Dle ustanovení § 2662 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 8. Dle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Dle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 11. Dle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud má z předložené smlouvy o běžném účtu a kontokorentním úvěru za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o vedení běžného účtu a kontokorentním úvěru podle § 2662 a násl. občanského zákoníku. V souladu s ustanovením § 2395 o. z. byl žalované povolen na tomto účtu debetní zůstatek až do výše 15 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se jej splatit ve lhůtě určené ve smlouvě, a to i s úrokem z úvěru. Vedle těchto částek se žalovaná zavázala hradit i poplatky za poskytnuté služby. Žalovaná však v rozporu se smluvními ujednáními úvěr nesplácela a žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 o. z., čímž se stal zůstatek úvěru ve výši 22 418,54 Kč splatný. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas neuhradila, žalobkyni vznikl rovněž nárok na smluvní úrok z úvěru ve výši 21,99 % ročně a úrok z prodlení, který požadovala ve výši, která je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 349 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 897 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 418,54 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. jako návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře a je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát.