4 C 267/2022-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 008,91 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 18. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se k jeho řádnému splácení spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil a uhradil dosud na pohledávku žalobkyně celkem částku 2 000 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 14 008,91 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 822,89 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 293,96 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 506,37 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 255,87 Kč, smluvního úroku ve výši 236,04 Kč za dobu od 19. 10. 2021 do 29. 11. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 133,76 Kč za dobu od 19. 10. 2021 do 29. 11. 2021 a smluvní pokuty ve výši 574,37 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v den podpisu smlouvy žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr 14 pravidelnými měsíčními hotovostními splátkami ve výši 1 992 Kč spolu s úrokem sjednaným ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem pro případ úhrad v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka tak činila 27 888 Kč. Na straně č. 2 smlouvy bylo v oddílu Splatnost úvěru a výše úroku sjednáno, že v závislosti na délce splatnosti úvěru se uplatní pro splatnost úvěru v délce 14 měsíců smluvní úrok ve výši 15 %. Ve smluvních podmínkách bylo dále sjednáno, že dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli platby dle smlouvy, stane se celý úvěr splatným. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky. Žalovaný převzal formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. V žádosti o úvěr ze dne 18. 8. 2020 žalovaný uvedl, že je ženatý, má dvě vyživované děti do 26 let, bydlí u rodičů a disponuje měsíčním příjem ze zaměstnání ve výši 19 149 Kč. V měsíčních výdajích byla uvedena u výdajů na bydlení a energie částka 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady částka 9 090 Kč, na srážky ze mzdy, výživné částka 1 298 Kč a na spoření, pojištění částka 1 000 Kč. V čestném prohlášení ze dne 18. 8. 2020 žalovaný uvedl, že žije v domácnosti sám. Dle předložené dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 28. 4. 2020 byla pracovní smlouva žalovaného ze dne 5. 8. 2019 sjednána s účinností od 28. 4. 2020 na dobu neurčitou. Dle výplatních pásek činil čistý příjem žalovaného v květnu 2020 částku 17 881 Kč (dále uvedena nepřednostní srážka 1 355 Kč, půjčka 1 000 Kč), v červnu 2020 částku 17 262 Kč (dále uvedena nepřednostní srážka 1 148 Kč, půjčka 1 000 Kč) a v červenci 2020 částku 22 305 Kč (dále uvedena nepřednostní srážka 1 390 Kč, půjčka 1 000 Kč). 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2022, odeslaného dle podacího archu žalovanému dne 12. 1. 2022, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů. Předžalobní výzva ze dne 2. 5. 2022 byla žalovanému odeslána dle podacího archu dne 4. 5. 2022. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru finanční prostředky celkem ve výši 15 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost si však neplnil, když uhradil celkem pouze částku 2 000 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. 13. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmové stránky žalovaného, tak dle údajů uvedených v žádosti o úvěr měla být informace o příjmu žalovaného ověřena prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek, které žalobkyně předložila. Žalobkyně však nedoložila žádné dokumenty týkající se výdajové stránky žalovaného, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalovaného, když nepředložila,