4 C 299/2021-50 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána uhradit jí částku 7 250,70 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 23. 5. 2018 byl žalované poskytnut žalobkyní úvěr ve výši úvěrového limitu 5 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok 8,3 % ročně, který zůstal po celou dobu účinnosti smlouvy nezměněn. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v souladu se smlouvou, následně se však dostala do prodlení se splácením a úvěr byl proto žalobkyní vypovězen ke dni 13. 7. 2019. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny ve výši 7 250,70 Kč, úroku ve výši 8,3 % ročně z částky 7 250,70 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 10 % ročně z částky 7 250,70 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly zaznamenány do žádosti ze dne 22. 5. 2018 a ověřeny přehledem pohybu na účtu žalované. Současně bylo z registru BRKI s negativním výsledkem ověřeno, zda má žalovaná sjednány předchozí úvěry či jiné závazky, s negativním výsledkem byl ověřen insolvenční rejstřík a žádosti institucí dle §38 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 31. 8. 2017 a obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně zřídila žalované účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 23. 5. 2018 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve formě debetního zůstatku k běžnému účtu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky formou přečerpání účtu do výše úvěrového limitu 5 000 Kč na dobu jednoho roku a možností prodloužení pouze v případě absence výpovědi smlouvy jednou ze stran. Výše úrokové sazby byla sjednána 8,3 % ročně. Splácení se přitom uskutečňovalo tím, jak žalovaná nakládala s prostředky na účtu. Žalovaná byla povinna hradit poplatek za přistavení úvěru ve výši 200 Kč. Dle čl. II, bodu 2 úvěrové smlouvy, ve spojení s obchodními podmínkami, byla banka oprávněna vypovědět čerpání úvěru a prohlásit úvěr za splatný ve lhůtě 2 měsíců. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu podáním ze dne 10. 5. 2019 a žalovanou vyzvala k úhradě nepovoleného záporného debetního zůstatku na účtu. Z přehledu pohybu na účtu žalované za období 24. 5. 2018 do 31. 7. 2021 soud zjistil operace na účtu žalované, včetně data posledního vkladu na účet dne 23. 4. 2019 a zůstatku na účtu ke dni 30. 4. 2019. Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní řádně posouzena na základě žádosti o poskytnutí úvěru, přehledu pohybu na účtu žalované a negativní lustrace v databázi BRKI a insolvenčním a exekučním rejstříku. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud se předně z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl na základě listin předložených žalobkyní k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr byla řádně posouzena. 8. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým limitem ve výši 5 000 Kč vedený na úvěrovém účtu. Žalovaná úvěr čerpala a měla jej splácet řádně a včas způsobem uvedeným ve smlouvě a to i s úrokem z úvěru sjednaným v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ve lhůtě jednoho roku. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatky související s úvěrem. Žalobkyně smlouvu v souladu se smluvními podmínkami vypověděla a vyzvala žalovanou k úhradě nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyni dále vznikl nárok na úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 8,3 % ročně a rovněž zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaná skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátila, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 250,70 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje