5 C 3/2022-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 397,34 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne 5. 3. 2008 smlouvu o osobní kreditní kartě [číslo] na základě které žalovanému poskytla úvěr do výše 10 000 Kč, přičemž úroková sazba byla ke dni splatnosti pohledávky ve výši 22,9 % ročně. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo ze strany žalobkyně k odstoupení od smlouvy, ke dni 30. 7. 2020 nastala úplná splatnost všech závazků. Žalobkyně pak po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 032,06 Kč, poplatků 1 365,28 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1 263 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 34,86 Kč, úrok ve výši 19,99 % ročně z dlužné jistiny od 3. 9. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 3. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 5. 3. 2008 uzavřena„ Smlouva o osobní kreditní kartě [číslo]“, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč, kdy úroková sazba byla stanovena v [právnická osoba] Žalovaný se pak zavázal úvěr spolu s úroky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky k osobním kreditním kartám. Dle bodu 6.1 a) a bodu 6.2 a), g) v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku, byla banka oprávněna odstoupit od smlouvy a požadovat okamžité splacení úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. 4. Z oznámení o úrokových sazbách soud zjistil, že úroková sazba činila 22,9 % ročně. Ze sazebníku poplatků ke dni sjednání smlouvy soud zjistil výši účtovaných poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě. Poplatek za zaslání oznámení o přečerpání byl 20 Kč, za správu úvěru 30 Kč měsíčně, zaslání výpisu poštou 39 Kč. Ze sazebníku platného od 13. 8. 2010 soud zjistil výši dále účtovaných poplatků, kdy poplatek za zaslání upomínky činil 500 Kč. 5. Žalobkyně dále doložila historický výpis z úvěrového účtu žalovaného, z něhož je zřejmé, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel a jakým způsobem mu byly účtovány úroky, úroky z prodlení a jednotlivé poplatky. 6. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného odstoupila od smlouvy přípisem ze dne 16. 7. 2020. Výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 30. 7. 2020 byl žalovaný informován o výši dluhu na jistině 10 032,06 Kč a výši celkového dluhu 11 397,34 Kč. Tímto výpisem nastala úplná splatnost závazků. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2021. 7. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., který uvedený zákon zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. 8. Podle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 396 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. 10. Podle § 565 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 11. Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně se sjednaným úrokem a poplatky. Žalobkyně svým povinnostem ze smlouvy dostála, neboť žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky, avšak žalovaný nikoli, neboť úvěr řádně nesplácel a žalobkyně proto úvěr v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnila. Jelikož žalovaný přes výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení jistiny, úroku i poplatků, které byly vyúčtovány v souladu se sazebníkem žalobkyně. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky vzniklo žalobkyni právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení, které požadovala v zákonné výši. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 397,34 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 14. Žalobkyně v jednom ze svých podání navrhovala, aby v posuzovaném případě nebyl aplikován § 14b advokátního tarifu, neboť žalobu nepodala na ustáleném vzoru, který by užívala opakovaně v obdobných věcech. Naopak, v každém případě je nucena zohlednit, jaké plnění bylo z úvěrového vztahu poskytnuto, na úhradu jakého dluhu bylo plněno, v případě nepravidelného plnění, na jaký dluh bylo plnění přijato a započteno, co zůstalo neuhrazeno, kdy a na základě jaké skutečnosti nastala splatnost dluhu, jaké sankce s tím byly spojeny a od čeho se odvíjí jejich výše a splatnost. Soud se s názorem žalobkyně neztotožňuje a naopak konstatuje, že i v dané věci je namístě aplikovat § 14b advokátního tarifu, neboť žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla soudem přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je z jeho rozhodovací praxe známo, že žalobkyně podává obdobné návrhy opakovaně, přičemž struktura skutkového děje i žalobní argumentace je v žalobách vždy obdobná. V žalobě z titulu smlouvy o úvěru žalobkyně vždy zpravidla uvádí konkrétní označení smluvního produktu, údaj, kdy byla smlouva uzavřena, kdy žalovaný dlužník začal čerpat finanční prostředky, jaká byla výše úvěrového limitu a úrokové sazby, kdy došlo k zesplatnění a jakou částku zůstal žalovaný dlužen. Pokud jde o žalobkyní poukazované záležitosti, které je nucena vždy posoudit, tak se jedná o běžnou agendu, kterou musí nutně vyřizovat každý subjekt, který poskytuje úvěry. Takový (bankovní) subjekt navíc úvěr spravuje zpravidla podle smlouvy a smluvních podmínek, jichž je sám autorem. Principy započítávání jednotlivých úhrad ze strany klientů a další otázky splácení dluhu musí zaměstnanci žalobkyně ovládat bez ohledu na to, zda dojde k podání žaloby pro nesplácení úvěru. Soud dále poukazuje, že při rozhodování o odměně advokáta je třeba posuzovat míru jeho odborné práce, tj. jakou„ přidanou hodnotu“ sporu poskytuje. Z předložených listin je patrné, že žalobkyně sama zjišťuje výši dlužné částky prostřednictvím svých interních administrativních systémů a služeb advokáta využívá až ve fázi podání předžalobní výzvy a následného sepisu žaloby. Z toho je zjevné, že žalobkyně poskytuje advokátovi již soustředěné a komplexní podklady pro uplatnění žaloby na„ ustáleném vzoru“. Ve fázi podání žaloby (a předžalobní výzvy) jde dle názoru soudu prakticky již pouze o administrativní úkon nevyžadující složité skutkové ani početní posouzení ze strany advokáta, jelikož se jednotlivé případy nijak zásadně neliší ani co do skutkového základu ani právní kvalifikace. Ve všech shora uvedených skutečnostech spatřuje soud