13 C 126/2023-37 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 11 429 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 11. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobkyně žalovanému poskytla částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit dlužnou jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč do 30 dnů od jejího poskytnutí. Sjednán byl též poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalovaný si následně dvakrát prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, kdy za jedno prodloužení mu byl účtován poplatek 792 Kč. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Podpis žalovaného na smlouvě byl pak nahrazen zadáním SMS kódu zaslaného žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že byla posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále byly zohledněny proměnné jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd. Současně provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registrech SOLUS, CEE, NRKI a ISIR, v nichž nebyl o osobě žalovaného uveden negativní záznam. Zjištěné údaje žalobkyně poté podrobila scoringu prováděnému automatizovaným systémem vytvořeným odbornými zaměstnanci. Výsledkem tohoto postupu bylo zjištění kreditního skóre žalovaného a určení limitu nejvyšší měsíční splátky. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a zůstal žalobkyni dlužen na jistině 7 999 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 264 Kč, na poplatku za expres výplatu 199 Kč, na poplatcích za bezpečnou splátku 297 Kč, na poplatcích za SMS servis 147 Kč a na poplatcích za prodloužení splatnosti korunovým odkladem 1 583 Kč. Kromě dlužné jistiny a sjednaných poplatků požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení smluvních pokut ve výši 240 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 700 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 21. 11. 2022 do 7. 12. 2022 z částky 11 429 Kč ve výši 75,16 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 429 Kč za období od 8. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 11. 3. 2022 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč a dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, to vše se splatností dne 10. 4. 2022 Vedle toho byl mimo jiné sjednán poplatek za„ korunový odklad“ ve výši 792 Kč a povinnost provést minimální platbu 1 Kč pro případ prodloužení doby splatnosti„ korunovým odkladem“, poplatek za sjednanou službu„ expres výplata“ ve výši 199 Kč, poplatek za sjednanou službu„ bezpečná splátka“ ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za sjednanou službu„ SMS servis“ ve výši 49 Kč měsíčně. Ve smlouvě je uveden bankovní účet, na který měl být úvěr poskytnut, a to účet č. [bankovní účet]. Pro případ, že žalovaný nesplatí úvěr do data splatnosti, je ve smlouvě sjednána možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání, kdy jejich výše bude žalobkyní písemně oznámena, a dále možnost účtovat smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Proces uzavírání smlouvy je upraven v oddílu„ Uzavírání úvěrových smluv“ a to tak, že smlouvy jsou uzavírány prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], kde pomocí příslušného tlačítka klient potvrdí svůj úmysl uzavřít úvěrovou smlouvu, kterou podepíše zvoleným heslem a jedinečným SMS kódem. Žalobkyně předložila také„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a sazebník platný od 8. 4. 2018. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 2 Kč (1 Kč dne 18. 5. 2022 a 1 Kč dne 26. 6. 2022). Z opisu výpisu proplacení smlouvy je zřejmé, že z účtu žalobkyně byla dne 11. 3. 2022 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě zaslána částka 8 000 Kč. Totéž dokládá doložené potvrzení o provedené platbě. 4. Informace o žalovaném a výsledky lustrací v příslušných registrech jsou shrnuty v úvěrové kartě klienta („ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik“), z níž plyne, že žalovaný má příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč a žalovaný je bezdětný a nemá splátky jiným společnostem. Lustrace žalovaného v příslušných registrech byly negativní (nebylo proti němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení, nebyl nalezen v registru SOLUS nebo měl příznak C, Z, registr NRKI byl OK). Žalobkyně provedla výpočet disponibilní částky domácnosti žalovaného s tím, že zohlednila příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč, jako výdaje vzala žalobkyně v úvahu splátky jiným společnostem mimo žalobkyni ve výši 1 593 Kč, minimální výdaje na bydlení ve výši 7 208 Kč, životní minimum členů domácnosti ve výši 6 750 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené žalovaným 3 500 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 8 611 Kč; žalobkyně tak vycházela z disponibilní částky domácnosti žalovaného ve výši 15 838 Kč. Žalobkyně dále doložila úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací, z níž bylo zjištěno, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru měl jeden jiný„ existující“ závazek u dalšího nebankovního poskytovatele úvěrů, s měsíční splátkou 1 593 Kč, kde mu zbývalo splatit 14 309 Kč, přičemž s úhradou poslední splátky byl v prodlení; dále mu byly v prosinci 2021 odmítnuty dvě žádosti o úvěr, v lednu 2022 mu byla odmítnuta žádost o revolvingový úvěr. 5. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2022, jejíž odeslání dne 24. 10. 2022 žalobkyně prokázala podacím archem, byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy. 6. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 7. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 8. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 9. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 10. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 11. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřit