13 C 169/2023-74 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 30 978,20 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou dne 25. 5. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, , jejímž předmětem bylo financování televize. Žalobkyně žalované za tímto účelem poskytla částku 38 189 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 3 030 Kč (úroková sazba byla sjednána ve výši 28,41 % ročně). Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy porušila a 7. splátku včas a řádně neuhradila, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celé částky. Žalobkyně své nároky vyčíslila následovně: 15 165 Kč dlužné splátky, 11 447,98 Kč zesplatněná jistina, 200 Kč náklady za oznámení o splatnosti, 450 Kč poplatek za odeslání upomínek. Vedle toho požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 431,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 033 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 579,98 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení. Kromě těchto nároků uplatnila i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 806,22 Kč (vypočtené jako 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 23. 5. 2022 do dne podání žaloby) a smluvní pokuty ve výši 909 Kč (vypočtené jako 10 % z dlužných splátek). Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vyhodnocovala nejen informace od žalované, ale tyto konfrontovala s výstupy z celé řady registrů. Žalobkyně tak provedla vyhodnocení informací získaných z nebankovních registrů, registru SOLUS, ostatních registrů a databází (Interní platební morálka klienta, Interní Black List žalobkyně, Insolvenční rejstřík, Neplatné doklady MVČR, Evidence adres obecních/městských úřadů, Registr hledaných osob, Centrální evidence exekucí). Žalobkyně neměla důvod pochybovat o úplnosti, přesnosti a pravdivosti žalovanou sdělených údajů. V této souvislosti podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Žalobkyně dále odkázala na evropskou judikaturu zabývající se zkoumáním úvěruschopnosti spotřebitele. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 pak žalobkyně uvedla, že žalovaná byla schopna svůj závazek splácet, neboť tak po určitou dobu činila, a i pokud by soud naznal, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zkoumána, nezpůsobuje to neplatnost úvěrové smlouvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila.3. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.4. Dne 25. 5. 2021 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva číslo , Anonymizováno, . Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 38 189 Kč na koupi televize, (kupní cena činila 38 189 Kč). Úvěr měl být poskytnut bankovním převodem na účet určený zprostředkovatelem úvěru, společností , právnická osoba, , s nímž žalovaná uzavřela kupní smlouvu na uvedené zboží a jehož cena měla být financována prostřednictvím spotřebitelského úvěru. Poskytnutou jistinu se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 28,41 % ročně v 15 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše měsíčních splátek činila 3 033 Kč a byly splatné vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 6. 2021. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila 45 495 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána pro případ prodlení žalované s úhradou měsíční splátky smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky a pro případ prodlení s úhradou jiné než měsíční splátky smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. Pro případ, kdyby se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou tří a více splátek, byla ujednána možnost žalobkyně prohlásit celou jistinu za okamžitě splatnou. Dále byla sjednána možnost žalobkyně odstoupit od smlouvy, pokud se žalovaná ocitne v prodlení s jakoukoli platbou o více než 30 dní. Konečně byla ve smlouvě ujednána možnost účtovat účelně vynaložené náklady za odeslání upomínky ve výši 150 Kč, účelně vynaložené náklady související s odesláním oznámení o odstoupení od smlouvy ve výši 200 Kč.5. Z úvěrové smlouvy soud dále zjistil, že žalovaná měla být od 1. 4. 2020 zaměstnána na dobu určitou jako kvalifikovaný dělník u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 22 500 Kč, příjem domácnosti měl činit 40 000 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno, že žalovaná je svobodná, vyživuje jednu osobu, bydlí v nájmu a její měsíční výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, splátky ostatních úvěrů představují částku 5 400 Kč a jiné měsíční výdaje žalovaná nemá.6. Žalobkyně spolu se smlouvou předložila úvěrové podmínky včetně sazebníku a formuláře pro standardní informace o spotřebitelskému úvěru.7. Ze smlouvy o obchodním zastoupení č. , hodnota, ze dne 20. 11. 2017 je zřejmé, že společnost , právnická osoba, . je dlouhodobě zavázána pro žalobkyni vyvíjet jako nezávislý podnikatel činnosti směřující k poskytování úvěrových produktů žalobkyně zájemcům o úvěrové produkty. Žalobkyně v této smlouvě udělila plnou moc společnosti , právnická osoba, . k uzavírání úvěrových smluv.8. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru (výpis z účtu žalobkyně) bylo zjištěno, že dne 2. 6. 2021 byla z účtu žalobkyně zaslána částka 38 189 Kč na účet společnosti , právnická osoba, . číslo , č. účtu, .9. Z tabulky umoření ze dne 6. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaná zaplatila celkem šest splátek, tj. celkem na splátkách zaplatila částku 18 198 Kč.10. Z listiny označené „Vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne 22. 5. 2022 ve výši 11 447,98 Kč zjistil soudu výši úroků z prodlení z jistiny 11 447,98 Kč za období od 23. 5. 2022 do 9. 3. 2023 vypočtenou žalobkyní. Z další listiny označené „Vývoj úroků“ pak byly zjištěny výpočty úroků z prodlení z jednotlivých neuhrazených splátek za příslušná období.11. Dopisem ze dne 2. 5. 2022 žalobkyně pohledávky z úvěrové smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovanou k jejich úhradě nejpozději do 22. 5. 2022. Zásilka byla odeslána dne 23. 5. 2022, vrátila se však žalobkyni zpět, neboť nebyla žalovanou v úložní době vyzvednuta, jak plyne z doložené dodejky.12. Žalobkyně k úhradě dlužných částek žalovanou vyzvala ještě předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2022, která byla téhož dne odeslána, jak plyne z podacího archu a z výpisu ze sledování zásilek.13. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“14. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytována v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.15. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“16. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“17. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“18. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrn