13 C 17/2023-67 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 64 026,30 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla 34 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 86,08 % ročně žalobkyni v 48 měsíčních splátkách po 2 530 Kč splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalované apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani její zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta, na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 8. 8. 2022. Do dne zesplatnění žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 40 480 Kč; po zesplatnění úvěru již neuhradila ničeho. Žalobkyni tak mělo vzniknout právo na zaplacení jistiny v celkové výši 55 097,24 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a dále z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, které se v souladu se smlouvou staly součástí nové jistiny úvěru, právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, přičemž se jednalo o celkem jednu splátku (celkově žalobkyně požadovala na této smluvní pokutě 499 Kč) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, kterou žalobkyně požadovala za období od 10. 8. 2022 do 9. 1. 2023 ve výši 8 430,30 Kč. Dále žalobkyně po žalované požadovala zaplacení úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 31 425,99 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 145 728 Kč, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 596 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. 4. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastnice sjednaly dne [datum] návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru [číslo] v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 34 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit při sjednaném úroku ve výši 86,08 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 530 Kč (viz část A) smlouvy). O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalované oznámení ze dne 20. 3. 2020, odeslané žalované (dle dodejky) dne 23. 3. 2020. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaná v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Dále žalobkyně předložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru. V prohlášení ze dne 12. 3. 2020 pak žalovaná mimo jiné potvrdila, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně také předložila kopii občanského průkazu žalované spolu se souhlasem s kopírováním a uchováváním občanského průkazu. 5. Z hodnocení klienta ze dne 18. 3. 2020 plyne, že žalovaná byla zaměstnána a vykonávala činnost osoby samostatně výdělečně činné, a to s čistým měsíčním příjmem ve výši 8 710 Kč. Výdaje žalované byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 410 Kč s poznámkou„ životní minimum“ a výdaje na bydlení byly vyčísleny na 1 000 Kč; celkem výdaje činily 4 410 Kč a volné zdroje žalované činily 3 300 Kč. Jiné výdaje ve formuláři uvedeny nebyly. 6. Dle výpisu z registru SOLUS neměla žalovaná v registru záznam. Ve výpisu NRKI bylo uvedeno dosažené skóre žalované a příznakem byla hodnocena žalovaná jako klient s nízkým rizikem. 7. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 34 000 Kč vyplacena dne 19. 3. 2020 na účet uvedený ve smlouvě. Vlastnictví předmětného účtu žalovanou bylo doloženo výpisem z tohoto účtu za období od 1. 11. 2019 do 30. 11. 2019. 8. Dopisem ze dne 10. 6. 2020 oznámila žalovaná žalobkyni, že využívá ochrannou dobu dle zákona č. 177/2020 Sb. Žalobkyně v dopise ze dne 15. 6. 2020 žalované sdělila, že ochranná doba u daného úvěru začíná dne 1. 7. 2020 a končí dne 31. 7. 2020 a shrnula jednotlivé položky, které po uplynutí této doby bude žalovaná povinna zaplatit. 9. Dopisem ze dne 8. 8. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek a smluvní pokuty a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením z téhož dne žalobkyně oznámila žalované využití možnosti úvěr zesplatnit. 10. Dle karty klienta žalovaná ke dni 9. 1. 2023 na úvěr uhradila celkem částku 40 480 Kč, přičemž poslední splátka byla učiněna dne 25. 8. 2021. 11. Předžalobní výzvou ze dne 21. 12 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu okamžitě, nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, a dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne. 12. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 14. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 15. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 16. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 17. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého p