13 C 36/2023-106 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 22 312,06 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 129,7 % ročně žalobkyni v 48 měsíčních splátkách po 2 233 Kč splatných vždy k 19. dni kalendářního měsíce. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta, na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 25. 4. 2022. Do dne zesplatnění žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 69 223 Kč a po zesplatnění úvěru pak uhradil ještě částku 13 398 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. 4. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci sjednali dne [datum] návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru [číslo] v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 129,7 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 233 Kč (viz část A) smlouvy). O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 28. 6. 2019, které bylo žalovanému dle dodejky doručeno dne 9. 7. 2019. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaná v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Dále žalobkyně předložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také splátkový kalendář. V prohlášení ze dne 23. 6. 2019 pak žalovaný mimo jiné potvrdil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně také předložila kopii občanského průkazu žalovaného spolu se souhlasem s kopírováním a uchováváním občanského průkazu. Konečně žalobkyně předložila vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, v níž znalec vysvětluje princip nominální úrokové míry a efektivní úrokové míry. 5. Z hodnocení klienta ze dne 23. 6. 2019 plyne, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 8 000 Kč a další jeho pravidelný čistý měsíční příjem činil 8 000 Kč; měsíční příjmy žalovaného tak čítaly 16 000 Kč. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 410 Kč s poznámkou„ životní minimum“ a výdaje na bydlení byly vyčísleny na 1 200 Kč; celkem výdaje činily 4 610 Kč a žalobkyně dále zvažovala finanční rezervu ve výši 1 000 Kč. Jiné výdaje ve formuláři uvedeny nebyly. Stran formy bydlení žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. Ohledně ověřování příjmové stránky žalovaného předložila žalobkyně pracovní smlouvu ze dne 8. 6. 2018, z níž soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na částečný pracovní úvazek u [právnická osoba] [anonymizována tři slova], jako [anonymizována dvě slova], a to na dobu určitou do 11. 6. 2019 se sjednanou mzdou ve výši 9 000 Kč měsíčně. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 10. 6. 2019 vyplývá, že pracovní poměr žalovaného byl prodloužen do 30. 6. 2020. Z výplatních pásek plyne, že žalovanému byla v dubnu 2019 vyplacena čistá mzda ve výši 8 356 Kč a v květnu 2019 pak ve výši 8 468 Kč. Dopisem ze dne 28. 12. 2018 [obec] správa sociálního zabezpečení žalovanému oznámila, že od ledna 2019 zvyšují vyplácený invalidní důchod prvního stupně na částku 8 286 Kč. Výše vypláceného invalidního důchodu byla doložena výplatními doklady za výplatní období květen a červen 2019, kdy v obou případech bylo žalovanému vyplaceno 8 286 Kč. 6. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný v registru záznam. Ve výpisu NRKI bylo uvedeno dosažené skóre žalovaného (16), což značí, že jeho smlouva (smlouvy je hodnocena jako špatná (negativní příznak). 7. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 30 000 Kč vyplacena dne 27. 6. 2019 na účet uvedený ve smlouvě. Vlastnictví předmětného účtu žalovaným bylo doloženo výpisem z tohoto účtu za období od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2019, z něhož plyne, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 18 Kč a konečný zůstatek činil 19 Kč, přičemž v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena nemocenská ve výši 3 461 Kč a mzda ve výši 1 345 Kč. V měsíci květnu 2019 pak dle výpisu z účtu pak byl počáteční zůstatek na tomto účtu 19 Kč a konečný zůstatek 276,94 Kč, přičemž v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 8 356 Kč. 8. Žalobkyně průběžně (pěti dopisy) vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a smluvní pokuty a upozorňovala jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 25. 4. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému využití možnosti úvěr zesplatnit. 9. Dle karty klienta žalovaný ke dni 23. 1. 2023 na úvěr uhradil celkem částku 82 621 Kč, přičemž poslední splátka byla učiněna dne 21. 10. 2022. 10. Předžalobní výzvou ze dne 4. 1. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, a dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne. 11. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně