14 C 60/2023-32 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaným nebylo dosud na pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , byla vyhotovena smlouva o úvěru, jejímž předmětem měl být závazek předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a tomu odpovídající závazek žalovaného vrátit žalobkyni peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem. Tato smlouva však nebyla ze strany žalovaného podepsána. Žalobkyně doložila též všeobecné obchodní podmínky, které se měly vztahovat k zamýšlené smlouvě. Z potvrzení o provedené platbě ThePay ze dne 17. 8. 2021 a výpisu z běžného účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, byla dne 17. 8. 2021 uhrazena na účet číslo , č. účtu, částka 20 000 Kč. Vlastnictví předmětného účtu žalovaným bylo potvrzeno sdělením , právnická osoba, ., ze dne 7. 8. 2023.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, ., a následně dne , datum, byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele – společnosti , právnická osoba, , ze dne 9. 11. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2022, k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 69 483,75 Kč do tří dnů.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Dle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 o. z. platí, že „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“Podle § 1732 odst. 1 platí, že „Právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.“ Podle § 1740 odst. 1 platí, že „Osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.“V dané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně učinila žalovanému nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, avšak tato nabídka nebyla ze strany žalovaného akceptována; ke vzniku závazku mezi žalobkyní a žalovaným tak nedošlo. Žalobkyně i přes to poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Toto plnění je nutno považovat za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Dle výše citovaného § 2993 o. z. platí, že pokud strana plnila bez platného závazku (tedy i v případě plnění na neexistující závazek), má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč.Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu, jejíž odeslání dne 9. 11. 2022 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Zákonná domněnka zakotvená v § 573 občanského zákoníku stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalovanému předžalobní upomínka doručena dne 14. 11. 2022. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému pro úhradu určena lhůta tří dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl žalovaný povinen provést úhradu do 17. 11. 2022 a ode dne následujícího, tj. ode dne 18. 11. 2022, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala až od 20. 11. 2022, soud jí tedy přiznal úrok z prodlení od tohoto data.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení.Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé). V daném případě jde zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí množství dalších návrhů podaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (srov. např. řízení vedená pod sp. zn. 14 C 86/2023, sp. zn. 13 C 114/2023, 13 C 215/2023). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč.