20 C 218/2022-74 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 69 794,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 794,00 Kč ve výši 8,05% ročně od 24.01.2017 do zaplacení, když tato částka měla odpovídat zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 56 999,04 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 794,96 Kč), pohledávky ve výši 29 002,00 Kč (0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 69 794,00 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24.01.2017 do data vyhotovení žaloby), úrok ve výši 68,68 % p.a z částky 56 999,04 Kč od 24. 1. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 171 460,00 Kč, a to vše z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným a na základě které mu dne 1. 4. 2016 poskytla částku 60 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku splatit v 36 měsíčních splátkách po 3 969 Kč, když se strany současně dohodly na sazbě úroků ve výši 95% ročně. Žalovaný zaplatil pouze 5 splátek, tj. částku 19 845 Kč, poté už nic, a to ani na základě předžalobní upomínky ze strany žalobkyně. 2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyně [anonymizováno] ze dne [datum] ve spojení s návrhem na uzavření smlouvy včetně rozpisu splátek a dokladu o vyplacení, soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní podepsal předmětnou smlouvu na základě, které mu byla ze strany žalobkyni dne 1. 4. 2016 vyplacena částka 60 000 Kč. Částka měla být vrácena v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 969 Kč, když celkovou částku, kterou měl žalovaný zaplatit činila 142 884 Kč, když výpůjční úroková sazba činila 95%. 4. Před podpisem smlouvy byl žalovanému předložen předsmluvní formulář a podstatné informace k poskytnutí úvěru, kdy byla uvedena očekávaná sazba ve výši 78,96 % ročně. Současně byly předloženy dokumenty na základě, kterých měla žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z výpisu nebankovního registru soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno skóre 364, když je současně je zde uvedeno, že čím vyšší skóre, tím je větší šance splácet úvěr, avšak nikde nebylo uvedeno, jakého nejvyššího skóre lze dosáhnout. Z výpisu záznamů z registru solus soud zjistil, že žalovaný zde nemá žádný záznam. Dále soud zjistil, že žalovaný prošel oddlužením, které bylo ukončeno usnesením o zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení (v letech 2017 -2022). Dále žalovaný předložil kopii občanského průkazu. 5. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni vrátil 5 splátek po 3 969 Kč, tj. 19 845 Kč 6. Dále soud zjistil, že žalovaný byl několikrát vyzván k plnění dlužné částky, a to pokusem o smír ze dne 21. 11. 2016, výzvou k zaplacení a oznámením o zesplatnění ze dne 20. 1. 2017, když však nebyly předloženy doklady o odeslání těchto listin a dále byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 10. 8. 2022, která byla odeslána téhož dne. 7. Před poskytnutím úvěru žalobkyně hodnotila majetkové poměry žalovaného, když z výplatních pásek soud zjistil, že v lednu a únoru 2016 žalovaný měl mzdu ve výši cca 20 000 Kč a měl uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou. Dále z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že má žalovaný příjem 23 000 Kč, jeho výdaje činí 3 800 Kč, a za nájemné, inkaso, dopravu a ostatní platí měsíčně 4 000 Kč. Dále v hodnocení klienta bylo uvedeno, že je svobodný a bydlí v družstevním bytě. Současně byly předloženy dva začerněné výpisy z účtu, ze kterých soud zjistil, že v lednu 2016 byla žalovanému připsána mzda ve výši 27 351 Kč a v únoru 20 102 Kč. 8. Současně soud zjistil z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně je oprávněna poskytovat úvěry. 9. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 10. V dané věci se jedná o nárok žalobkyně, vyplývající z jí tvrzeného spotřebitelského úvěru, kdy žalobkyně poskytla žalovanému částku 60 000 Kč. 11. Podřazením zjištěného skutkového stavu, pod shora citované zákonné ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. 12. Předtím než poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr, je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je to po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě narušených rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr, snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr, či jiné služby již dříve. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečným nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z. č. 110/2006 o existenčním a životním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (judikatura NS 33 Cdo 2178/2018). 13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč, když žalovaný vrátil žalobkyni částku 19 845 Kč. Dále bylo prokázáno, že k poskytnutí této finanční částky došlo na základě spotřebitelské smlouvy, smlouvy o revolvingovém úvěru. 14. Žalobkyně však dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se sice zabývala příjmovou stránkou, kterou řádně přezkoumala, avšak naprosto rezignovala na konkrétní zkoumání výdajové stránky žalovaného, když se nepokusila zjistit jeho pravidelné výdaje, ačkoliv tuto možnost, s ohledem na předložené výpisy z účtu měla, avšak vše mimo příjmu bylo začerněno. Zjistila sice, že bydlí v družstevním bytě, avšak tuto skutečnost neověřila, nezkoumala jeho náklady na bydlení, ani na cestování do práce a spokojila se s uvedením životního minima, což však není dostatečné k prokázání výdajové stránky žalovaného. 15. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je tedy absolutně neplatná. 16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 60 000 Kč, žalovaný uhradil 19 845 Kč, a proto se dopustil bezdůvodného obohacení ve výši 40 155 Kč ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z., a je povinen žalobkyni tuto částku vrátit, a proto soud žalobě v této části vyhověl, když vyhověl i co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení, avšak až ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění, když datum doručení výzvy soud určil v souladu s domněnkou zakotvenou v § 573 o.z. 17. Ve zbývající části žalobu zcela zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy, a proto nárok na jejich zaplacení žalobkyni nevznikl. 18. Co se týká hodnocení znalce, pak tento důkaz soud hodnotí jako nepřiléhavý, když výše a způsob úročení nebyl k meritu věci relevantní, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy. 19. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv to byl žalovaný, který měl