20 C 57/2023-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí ve znění uvedeném ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně, ve které se účastníci dohodli, že uzavřou smlouvu o zřízení věcného břemene k pozemku nejpozději do 12 měsíců od správního rozhodnutí -tj. nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí nebo vydání kolaudačního souhlasu, případně od dokončení -resp. převzetí dokončené stavby – zařízení distribuční soustavy s názvem„ [obec] u [anonymizována čtyři slova], [celé jméno žalovaného] (býv. [anonymizováno])“ (datum podpisu protokolu o převzetí stavby). Přestože byla stavba dne 19. 3. 2021 dokončena zápisem o předání a převzetí budovy nebo stavby [číslo] [stát. instituce] – stavební úřad vydal dne 26. 7. 2021 kolaudační souhlas s užíváním stavby, žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobkyně zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a) o.s.ř. s tím, že žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. 3. Soud ve věci provedl dokazování zejména smlouvou o smlouvě budoucí, čestným prohlášením mandatáře, kolaudačním souhlasem, zápisem o předání a převzetí budovy nebo stavby, výpisy z katastru nemovitostí, návrhem smlouvy, předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2022. 4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: 5. Žalovaný je mimo jiné jediným a výlučným vlastníkem nemovitosti – pozemku par. [číslo] zapsaném na [anonymizováno] v [katastrální uzemí], okres [okres]. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 2. 3. 2020 smlouvu [číslo] o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. V této smlouvě se dohodli, že uzavřou smlouvu o zřízení věcného břemene nejpozději do 12 měsíců od dokončení stavby s názvem„ [obec] [anonymizováno 5 slov], [celé jméno žalovaného] (býv. [anonymizováno]).“ Předmětná stavba byla ukončena zápisem o předání a převzetí budovy nebo stavby dne 19. 3. 2021 [stát. instituce] – stavební úřad vydal dne 26. 7. 2021 kolaudační souhlas s užíváním stavby. 6. I přes výzvy žalobkyně však ke splnění závazku ze strany žalovaného nedošlo. 7. Podle § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o smlouvě budoucí nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Podle § 1787 odst. 1, 2 občanského zákoníku, nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud. Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě vypořádány. 8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba na určení obsahu smlouvy (nahrazení projevu vůle žalovaného k jejímu uzavření) byla podána důvodně. Žalovaný nepochybně smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene dne 2. 3. 2020 uzavřel, obsah této smlouvy o smlouvě budoucí se ve všech podstatných parametrech shoduje s obsahem navržené smlouvy, a soud nemá pochyb ani o skutečnosti, že náhrada za zřízení věcného břemene 1 500 Kč uvedená ve smlouvě vychází z obvyklé praxe u žalobkyně v obdobných případech. Vydáním kolaudačního souhlasu k užívání předmětné stavby příslušným správním orgánem dne 26. 7. 2021 i předáním a převzetím předmětné stavby 19. 3. 2021 již rovněž nastala skutečnost, od které se povinnost žalovaného vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí odvíjí. Je rovněž zřejmé, že žalovaný nereagoval ani na výzvu žalobkyně zaslanou mu před zahájením řízení a jsou tak dány důvody pro určení obsahu smlouvy o zřízení věcného břemene soudem. V daném případě soud vydává právotvorný rozsudek, jímž hmotněprávní vztah mezi účastníky vytváří. Obsah smlouvy přímo stanovil dle zákonných kritérií (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1109/2018), když vyšel z návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene, práva a povinnosti stran byly na základě návrhu poctivě uspořádány. Z uvedených důvodů proto soud rozhodl ve znění výroku I. rozsudku. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a 2 x 300 Kč paušálních náhrad právně nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. (žaloba, výzva).