20 C 64/2023-61 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 131,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ke kreditní kartě [anonymizována dvě slova] ze dne 15. 3. 2018, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 15 000 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z jeho měsíčních příjmů (15 000 Kč) a výdajů (7 767 Kč), když měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, dále vycházela z žalovaným uvedeného způsobu bydlení, počtu členů domácnosti, místa bydliště a dalších údajů v žádosti žalovaného o úvěr. Výdaje žalovaného zahrnovaly životní minimum, náklady na bydlení, splátky dluhů, mandatorní výdaje. Žalobkyně vycházela i z úvěrového historie žalovaného, výpisu z interních hodnotících systémů žalobkyně a externích informačních databází (z kontroly exekucí, insolvencí, z výpisu z databáze BRKI, NRKI). Vypočtená platební kapacita žalovaného byla 7 233 Kč, byla dostatečná k úhradě měsíční splátky úvěru 750 Kč. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok 19,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v souladu se smlouvou, následně se však dostal opakovaně do prodlení a žalobkyně proto dne 20. 11. 2021 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení vyčerpané jistiny 10 131,8 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni 25. 9. 2022 ve výši 1 260,87 Kč, zákonného úroku z prodlení ke dni 25. 9. 2022 ve výši 1 327,62 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 10 131,8 Kč od 26. 9. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 131,8 Kč od 26. 9. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Dne 15. 3. 2018 žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru v žádosti o kreditní kartu. Ke své úvěruschopnosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání je 15 000 Kč. Z dat o žádosti bylo dále zjištěno, že žalovaný byl zaměstnaný, svobodný, vyučený a bydlel u rodičů. Z informací z Credit Bureau (CBCB informace) soud zjistil, že žalovaný měl 1 splátkový kontrakt, který hradil splátkami ve výši 1 454 Kč měsíčně, nesplacená jistina byla celkem 15 994 Kč. Dále byly doloženy tabulky nákladů domácností za období roku 2017 a 2018. Soud zjistil, že průměrné spotřební výdaje domácnosti v roce 2018 byly 149 162 Kč. 4. Žalobkyně a žalovaný dne 15. 3. 2018 sjednali smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [anonymizována dvě slova] [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou úvěru, který mohl žalovaný čerpat až do výše sjednaného úvěrového limitu 15 000 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 19,9 % ročně. Žalovaný se zavázal hradit i stanovené poplatky, které byly blíže stanoveny v sazebníku. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 5 % z vyčerpané částky úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro kreditní karty [anonymizována dvě slova]. Dle bodu 9.3 podmínek, v případě prodlení žalovaného se splněním závazku vůči žalobkyni, pokud žalovaný neuhradí částky po splatnosti ani v dodatečně stanovené lhůtě 30 dnů, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Žalovanému byly poskytnuty i předsmluvní informace ke kreditní kartě a vysvětlení předsmluvních informací. 5. Z tabulky stav dlužné jistiny a příslušenství a z úvěrové historie soud zjistil, že žalovaný začal čerpat úvěr a postupně se dostal do prodlení s úhradou stanovených splátek, ke dni 25. 9. 2022 činila dlužná jistina 10 131,8 Kč, úrok kapitalizovaný ke dni 25. 9. 2022 byl ve výši 1 260,87 Kč, zákonný úrok z prodlení ke dni 25. 9. 2022 byl ve výši 1 327,62 Kč. 6. Výzvou ze dne 4. 8. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, když se dostal do prodlení se splácením splátek. Na základě přípisu ze dne 22. 11. 2021 byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 20. 11. 2021, neboť žalovaný jej nesplatil ani v jemu dodatečně poskytnuté lhůtě 30 dnů. Předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude podána žaloba. Výzva byla žalovanému odeslána dne 17. 10. 2022. 7. Soud má z žalobkyní předložených listinných důkazů za prokázané, že účastníci dne 15. 3. 2018 platně uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Před uzavřením smlouvy žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, když měla k dispozici kromě výpisů z registrů dlužníků i účet žalovaného s přehledem pohybů peněžních prostředků. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši limitu 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem uvedeným ve smlouvě stanovenými měsíčními splátkami, a to i s úrokem z úvěru sjednaným v přiměřené výši 19,9 % ročně. Současně se žalovaný zavázal hradit sjednané poplatky. Žalovaný úvěr čerpal, avšak posléze se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto v souladu se smluvním i zákonným ustanovením § 1931 o. z., které stanoví, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky,“ zesplatnila celý zůstatek úvěru a vznikl jí tím nárok na dlužnou částku jistiny 10 131,8 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni 25. 9. 2022 ve výši 1 260,87 Kč a dále požadovaného úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 10 131,8 Kč od 26. 9. 2022 do zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), jednak za dobu do 25. 9. 2022 ve výši 1 327,62 Kč a jednak ve výši 8,5 % ročně z částky 10 131,8 Kč od 26. 9. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 8. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 10 131,80 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 2 252 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát (sp. zn. 20 C 162/2023, 27 C 112/2023). Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Uplatnění nároku z úvěrového vztahu určitého druhu (z konkrétního bankovního produktu) vůči většímu množství žalovaných, s sebou nese typovost (podobnost) návrhů. Tyto návrhy se odlišují nepatrně nemnoha obměňovanými údaji v jinak stejném či podobném textu žalobkyně. V daném případě posoudil soud míru činnosti advokáta při uplatnění nároku žalobkyně u soudu, kdy je zjevné, že alespoň v posuzovaném případě a v případech uplatňovaných opakovaně před soudem prvního stupně má činnost advokáta charakter spíše„ rutinní“ činnosti, některou tuto činnost může vykonávat i pouze administrativní aparát (např. předžalobní výzva). Samozřejmě pokud by došlo k podrobné individualizaci případu v žalobě nebo zjevné aktivní účasti advokáta na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), pak by mohly být závěry soudu k neaplikovatelnosti § 14b vyhlášky odlišné, v daném případě si však podklady pro vedení sporu zajišťovala sama žalobkyně a ani žaloba, ani doplnění žaloby nebyly dostatečně individualizované, když žaloba vymezovala pouze základní skutkový stav, doplnění žaloby ze dne 27. 3. 2023 rovněž představovalo vzorové vyjádření k posuzování úvěruschopnosti podávané opakovaně žalobkyní v obdobných sporech a vyjádření ze dne 6. 6. 2023 obsahovalo jen okopírovanou