22 C 108/2023-99 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 25 638 Kč s tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tím způsobem, že finanční prostředky ve výši 27 500 Kč byly dne 30. 8. 2021 převedeny na účet žalovaného a zbývající částka ve výši 2 500 Kč byla zaslána na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provize. Žalovaný se na základě výše uvedené smlouvy zavázal splatit žalobkyni poskytnutou jistinu společně se sjednaným úrokem, přičemž celkově se tak zavázal uhradit částku 37 500 Kč, a to v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná ke dni 20. 4. 2021. Žalovaný však svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když nesplácel dohodnuté splátky řádně a včas, a dlužné splátky neuhradil ani přesto, že k tomu byl ze strany žalobkyně upomínán. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 26. 5. 2022, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 19 568 Kč a částku 780 Kč na úrocích. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala rovněž zaplacení úroku ve výši 21,55 % ročně z částky 19 568 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 5 290 Kč (tj. ve výši 0,1 % denně z částky 20 348 Kč od 27. 5. 2022 do 10. 2. 2023), a s ohledem na prodlení žalovaného požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za období od 27. 5. 2022 do zaplacení. Vyjádřila přesvědčení, že v souzené věci se nejedná ani o kumulaci smluvních pokut v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy, neboť smluvní pokuta nepřesahuje částku 15 000 Kč. 2. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že údaje o příjmech žalovaného ze zaměstnání ověřovala prostřednictvím výplatních pásek, výpisu z účtu a telefonického hovoru se zaměstnavatelem žalovaného. Dále žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalovaného o jeho příjmech, výdajích a závazcích a z čestného prohlášení matky žalovaného o tom, že u ní žalovaný bydlí a jakou částkou jí přispívá na domácnost. Při posuzování nákladů na bydlení žalobkyně zohlednila také výši normativních nákladů pro nájemní bydlení dle nařízení vlády č. 580/2020 Sb. v roce 2021 v obci, v níž žalovaný bydlel. Ohledně dalších nákladů vycházela žalobkyně rovněž z výše existenčního a životního minima dle nařízení vlády č. 61/2020 Sb. ke dni uzavření smlouvy a do celkového výpočtu zahrnula právě tuto částku. Dále přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva dle statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu za rok 2016 a časových řad výdajů na konečnou spotřebu domácností v letech 2016 až 2020. Konečně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v Centrální evidenci exekucí. Po tomto posouzení dospěla k závěru, že žalovanému zbývají dostatečné finanční prostředky ke splácení úvěru. 3. Žalovaný v podaném odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu označil nárok za neopodstatněný a neuznal jej v celém rozsahu. Dle jeho názoru obsahuje smlouva o úvěru nepřiměřené smluvní podmínky, proto je nutné považovat úvěr za bezúročný a bezpoplatkový; v tomto směru se dovolává směrnice Rady EU č. 93/13/ EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice č. 93/13 EHS“) a ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) o spotřebitelských smlouvách a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), respektive jejich eurokonformního výkladu. Z důvodu velkého počtu nemorálních a zneužívajících smluvních podmínek formulovaných profesionálem (týkajících se například smluvní pokuty, poplatky), které zakládají hrubou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele, tedy smlouva o úvěru nemůže obstát jako celek. Žalobkyně dále nezkoumala řádně bonitu žalovaného a ignorovala fakt, že v době uzavírání smlouvy splácel vícero úvěrů. Při jednání konaném dne 6. 6. 2023 dále uvedl, že v období od podání žaloby dosud uhradil žalobkyni celkem 4 800 Kč. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 21,55 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 4. 2023. Celkově se tak žalovaný zavázal žalobkyni uhradit 37 500 Kč. Ve smlouvě pak bylo dohodnuto, že částka ve výši 2 500 Kč bude převedena na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provize za zprostředkování a ve zbývající části budou finanční prostředky převedeny na účet žalovaného. V článku IV. bodě 2. písm. b) smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění za každý den prodlení, v článku IV. bodě 2 písm. c) smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení žalovaného se zaplacením měsíční splátky, kterou však žalobkyně byla oprávněna uplatnit vůči žalovanému pouze do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku jeho prodlení splatným a konečně bylo v článku IV. bodě 4. písm. b) sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném poplatek ve výši 100 Kč za každou upomínku odeslanou z důvodu nehrazení splátek. Dle článku IV. bodu 1. smlouvy se úvěr stal automaticky splatným v případě, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Okamžik zesplatnění byl vázán na den, kdy žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru. Součástí smlouvy bylo rovněž čestné prohlášení žalovaného o jeho příjmech, v němž žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 22 500 Kč, čestné prohlášení žalovaného o jeho výdajích, v němž žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč měsíčně a konečně čestné prohlášení žalovaného o jeho závazcích, v němž stvrdil, že žádné závazky nemá. Nedílnou součástí smlouvy byl také Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který žalobkyně doložila a Úvěrové podmínky. Z doložené tabulky umoření je dále patrné, jakým způsobem měly být splátky započítávány na jistinu a na úrok. 5. Žalobkyně dále doložila výplatní pásku za měsíc prosinec 2020, z níž je patrné, že za tento měsíc činila čistá mzda žalovaného 22 680 Kč a výplatní pásku za měsíc leden 2021, z níž je patrné, že za tento měsíc činila čistá mzda žalovaného 21 948 Kč. Ve formuláři„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ žalovaný vyplnil, že bydlí u rodičů a jeho náklady na bydlení proto činí pouze 1 500 Kč; to potvrdila čestným prohlášením též jeho matka. Dle doloženého výpisu z insolvenčního rejstříku nebylo proti žalovanému ke dni 29. 8. 2021 vedeno insolvenční řízení a dle doloženého výpisu z Centrální evidence exekucí ani exekuční řízení. Nadto doložila žalobkyně také tabulku zachycující výši normativních nákladů na bydlení v roce 2021 a tabulku výdajů na konečnou spotřebu domácností sestavenou na základě dat Českého statistického úřadu. Konečně žalobkyně doložila ještě skoring žalovaného, po jehož provedení dospěla k závěru, že žalovanému je možno s ohledem na jeho příjmové a výdajové poměry úvěr poskytnout. 6. Na základě doložených potvrzení o provedení transakce vystavených bankou žalobkyně má soud dále za prokázané, že žalobkyně dne 22. 3. 2021 zaslala žalovanému na jeho účet částku ve výši 27 500 Kč, a dále má za prokázané, že téhož dne zaslala žalobkyně částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru z titulu provize za jeho sjednání. Podle dokumentu s názvem„ Bonita smlouvy“ dlužil žalovaný žalobkyni ke dni 19. 1. 2023 částku 20 348 Kč (z níž 14 848 Kč představovala zesplatněná jistina úvěru a 5 500 Kč neuhrazené dlužné splátky) a z tohoto dokumentu vyplývá rovněž to, že na splátkách úvěru uhradil do podání žaloby celkem 15 500 Kč. Žalovaný měl být k úhradě dlužných splátek úvěru vyzván upomínkou ze dne 25. 4. 2022. Dopisem, jehož odeslání dne 26. 5. 2022 žalobkyně prokázala podacím lístkem z téhož dne, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a zároveň byl vyzván k úhradě všech dlužných částek z titulu smlouvy o úvěru do 10 dnů ode dne odeslání této výzvy. 7. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] patřícímu majiteli [právnická osoba] byly ve prospěch účtu č. [bankovní účet] provedeny úhrady pod variabilním symbolem [číslo] se zprávou pro příjemce„ [anonymizováno] [právnická osoba] – [celé jméno žalovaného] – úhrada jistiny“, a to částek 1 400 Kč (dne 18. 1. 2023), 1 400 Kč (dne 24. 2. 2023), 300 Kč (dne 26. 3. 2023), 300 Kč (dne 30. 4. 2023), 1 400 Kč (dne 26. 5. 2023); celkem 4 800 Kč. 8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému pos