22 C 142/2023-68 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 551 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], uzavřené prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, s tím, že úvěr byl ujednán na 30 dnů. Žalovaný tak měl žalobkyni splatit celkem 10 330 Kč do 11. 3. 2022. Žalovaný však nevrátil poskytnuté finanční prostředky včas, a to i přes výzvu k úhradě dluhu. Žalobkyně se proto domáhá po žalovaném částky ve výši 13 551 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 297 Kč, za SMS servis ve výši 147 Kč a za„ korunový odklad“ ve výši 1979 Kč, dále účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 300 Kč. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 89,10 Kč za dobu od 12. 9. 2022 do 27. 9. 2022 a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 13 551 Kč od 28. 9. 2022 do zaplacení. 2. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že byla provedena lustrace žalovaného v registru NRKI, BRKI, SOLUS, centrální evidenci exekucí a ISIR; dotazy probíhaly automaticky a systémově, výstup z evidence se evidoval v systému žalobkyně. Byla posouzena příjmová a výdajová stránka žalovaného na základě jím sdělených informací, byl využit statistický model. V rámci statistického modelu (tzv. credit score“) jsou přezkoumávány klientské informace jako věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, vyživovací povinnosti, atd. a výstupem tohoto statistického modelu je pravděpodobnost dodržení závazků; model je postaven na logistické regresi, kde se dichotomické proměnné opírají o další. V rámci modelu je tak zjištěno automatizovaným systémem kreditní skóre klienta na základě parametrů vytvořených zaměstnanci. Dále pro předcházení zadlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, tj. odpověď na otázku, zda měsíční příjmy a výdaje klienta skutečně umožňují splácení částky odpovídající splátce úvěru. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl důkazy, které předložila žalobkyně a z nich zjistil následující skutečnosti: 4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] elektronicky podepsána úvěrová smlouva ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo], smlouva byla žalovaným ve webovém rozhraní žalobkyně podepsána zvoleným heslem a jedinečným podpisovým SMS kódem, který byl zaslán na telefonní číslo žalovaného. Dle této smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout částku 10 000 Kč za poplatek 330 Kč a žalovaný měla žalobkyni vrátit 10 330 Kč do 11. 3. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků a smluvních pokut a nákladů na vymáhání. Z potvrzení o provedené platbě a opisu výpisu proplacení smlouvy, bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 9. 2. 2022 částku 10 000 Kč. Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 5. Žalobkyně nepřeložila soudu přímo žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, pouze z interních dokumentů žalobkyně s názvem„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ a„ Úvěrová zpráva“ je možné seznat, že žalovaný žalobkyni podal informaci o tom, že nemá žádné děti, že je toho času zaměstnán s příjmem 25 000 Kč a že příjem ostatních členů domácnosti činí celkem 20 000 Kč; závazky vůči jiným úvěrovým společnostem negoval. Dále žalovaný předložil výpis z běžného účtu č. [bankovní účet] za leden 2022, ze kterého bylo zjištěno, že na tento účet sice byly připsány úhrady v souhrnné výši 60 485 Kč od soukromých subjektů, aniž by bylo zřejmé, z jakého titulu, a provedeny vklady přes vkladový bankomat v celkové výši 23 800 Kč (na účet celkem došlo 89 133,68 Kč), avšak z účtu v tomto měsíci byly také provedeny úhrady v celkové výši 85 282,07 Kč; konečný zůstatek na účtu tak činil 6 696,01 Kč. Výpis z účtu nicméně neindikuje, že by žalovanému byla poukazována mzda ze závislé činnosti. Z kontroly žalovaného v databázi ISIR a CRIBIS, která je shrnuta v dokumentu s názvem„ Úvěrová zpráva“, je patrno, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl exekuci a neprocházel registrem SOLUS. Výpočtem MLS (maximálního limitu splátky) bylo životní minimum žalovaného žalobkyní stanoveno na 3 550 Kč měsíčně a zbývající MLS klienta na 6 253 Kč. Při počítání příjmů a výdajů domácnosti byly stanoveny minimální výdaje členů domácnosti na bydlení na 7 208 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti 6 750 Kč měsíčně a zbývající MLS domácnosti na 15 845 Kč. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad je zjevné, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 2 Kč. 6. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 12. 8. 2022, kterou mu byla k úhradě stanovena lhůta do 30 dnů od sepsání výzvy s tím, že jinak bude podána žaloba. Podle předloženého podacího archu byla výzva odeslána dne 15. 8. 2022. 7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] úvěrovou smlouvu a žalovaný jednal z pozice spotřebitele. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně dohodnutou částku 10 000 Kč, nicméně žalovaný na dluh do dnešního dne uhradil pouze 2 Kč. 8. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 9. Soud nabyl z předložených důkazů pochybnost o pravdivosti údajů, které žalovaný uvedl o své osobní a majetkové situaci. Výpis z účtu za měsíc leden 2022 neprokazuje, že by byl žalovaný zaměstnán za mzdu 25 000 Kč měsíčně, jak se uvádí v „ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ a v „ Úvěrové zprávě“. Připsané úhrady v souhrnné výši 60 485 Kč pochází od soukromých subjektů, aniž by bylo zřejmé, z jakého titulu, a to samé platí rovněž o vkladech hotovosti přes vkladový bankomat v celkové výši 23 800 Kč. Tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně nebyly ničím ověřeny, to samé platí také o výdajích žalovaného. Výdaje na bydlení nelze přitom bez bližší znalosti situace a alespoň částečného ověření údajů o bydlení správně statisticky zjistit a současně zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. 10. K tomu soud opakuje, že poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost klienta zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale též na vlastní zevrubné šetření poskytovatele úvěru. V souzené věci nebyly příjmy a výdaje žalovaného a ani příjmy ostatních členů domácnosti řádně prověřeny, a to ani náklady na bydlení, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci; to však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. 11. Soud v daném případě nevylučuje ani použití statistického modelu na základě souboru statistických dat (k posouze