22 C 235/2023-54 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala vyklizení nemovitosti (nebytového prostoru) – zemědělské stavby bez č. p./č. e. nacházející se na pozemcích parc. č. st. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též jen„ zemědělská stavba“). Z podané žaloby vyplynulo, že žalobkyně uzavřela dne 20. 11. 2020 nájemní smlouvu na dobu neurčitou s vlastníkem výše zmíněné zemědělské stavby – společností [právnická osoba], se sídlem [obec a číslo], a na základě nedatované podnájemní smlouvy ji později dala do podnájmu žalované, a to na období od 20. 7. 2022 do 31. 12. 2022 za měsíční podnájemné ve výši 50 000 Kč, splatné vždy do 15. dne následujícího měsíce. Jelikož žalovaná podnájemné nehradila řádně, neměla žalobkyně zájem na prodloužení doby podnájmu a po uplynutí sjednané doby žalovanou vyzývala k dobrovolnému vyklizení zemědělské stavby. To však žalovaná ani v dodatečné lhůtě stanovené v předžalobní výzvě ze dne 9. 3. 2022. 2. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě omezila na konstatování, že nic z toho, co se v žalobě uvádí, není pravda, a tedy žalobní návrh ani z části neuznala. 3. Z předložených listin bylo zjištěno, že vlastníkem zemědělské stavby je společnost [právnická osoba] (viz výpisy z katastru nemovitostí), která ji nájemní smlouvou ze dne 20. 11. 2020 pronajala žalobkyni na dobu neurčitou od 1. 12. 2020 za měsíční nájemné ve výši 40 500 Kč bez DPH. Se souhlasem společnosti [právnická osoba] ze dne 4. 7. 2022 dala žalobkyně nedatovanou podnájemní smlouvou (nepřesně označenou jako„ nájemní smlouva“) tuto zemědělskou stavbu do podnájmu žalované, a to na období od 20. 7. 2022 do 31. 12. 2022 za měsíční úplatu ve výši 50 000 Kč. Žalobkyni doložila soudu SMS komunikaci s panem [jméno] [příjmení], jenž je statutárním orgánem žalované, z období února (podle všeho roku 2023), z níž je patrné, že z důvodu neuhrazení nájemného řádně a včas nemá již žalobkyně zájem v podnájmu pokračovat a že očekává odevzdání klíčů od zemědělské stavby; reakce pana [příjmení] přinejmenším naznačují, že zemědělskou stavbu dobrovolně vyklidit nehodlá. K vyklizení zemědělské stavby (a zaplacení dlužného nájemného) vyzvala žalobkyně žalovanou ještě předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2023, dodanou do datové schránky žalované téhož dne, a to v dodatečné lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy, tedy do 16. 3. 2023. 4. Podle provedeného dokazování je žalobkyně coby nájemce uživatelkou zemědělské stavby (nebytového prostoru) z titulu nájemní smlouvy uzavřené s vlastníkem zemědělské stavby jakožto pronajímatelem, a to v režimu § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“), podle které se touto smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Nájem byl v nájemní smlouvě výslovně sjednán na dobu neurčitou. Později uzavřela žalobkyně z pozice nájemce, se souhlasem vlastníka zemědělské stavby, podnájemní smlouvu ve smyslu § 2215 občanského zákoníku, tedy žalované zřídila k věci užívací právo na dobu určitou. Podnájemní vztah skončil uplynutím doby, na který byl sjednán (tedy k 31. 12. 2022), a jelikož žalovaná v průběhu trvání podnájemního vztahu neplnila své povinnosti (úhradu podnájemného řádně a včas), neměla již žalobkyně zájem na dalším prodloužení podnájmu a vyzvala žalovanou k vyklizení zemědělské stavby. 5. Žalobkyně jakožto nájemce se přitom domáhala ochrany svého nájemního práva ve smyslu § 2211 občanského zákoníku, podle kterého ohrozí-li třetí osoba nájemce v jeho nájemním právu nebo způsobí-li nájemci porušením nájemního práva újmu, může se ochrany domáhat nájemce sám. Citované ustanovení je tak obdobou § 1040 občanského zákoníku, které dává vlastníku právo na ochranu proti zásahům do jeho práva vlastnického. Aktivní legitimaci nájemce k ochraně proti zásahům do jeho užívacího práva v minulosti potvrdil i Nejvyšší soud, a to v usnesení ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 26 Cdo 446/2001, které sice dopadá na dříve platný a účinný § 126 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, avšak jeho závěry jsou plně použitelné i za účinnosti (nového) občanského zákoníku, neboť textace § 2211 je obdobou textace § 126 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (v kontextu § 126 odst. 1 téhož zákona):„ Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.“. 6. Soud pro úplnost dodává, že žalovaná se ve své procesní obraně omezila na stručný a veskrze obecně formulovaný nesouhlas s žalobními tvrzeními a nenamítala žádné pro věc relevantní skutečnosti, natož aby je důkazně podložila. Nenamítala tedy například to, že podnájemní vztah nadále trvá nebo že zemědělskou stavbu již vyklidila. Soud tedy vyšel z pravdivosti žalobních tvrzení o tom, že žalovaná má v zemědělské stavbě stále své věci, které odmítá odstranit, a že dosud neodevzdala žalobkyni klíče od zemědělské stavby, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Žalobkyně byla ve věci úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má nárok na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále z nákladů spojených se zastupováním advokátem. Advokát žalobkyně učinil ve věci čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g): příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a účast u jednání dne 17. 10. 2023). Za každý z těchto úkonů mu podle § 9 odst. 3 písm. e) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) náleží odměna ve výši 2 500 Kč (celkem 10 000 Kč). Zároveň mu za každý z úkonů náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (celkem 1 200 Kč). Soud zástupci žalobkyně přiznal rovněž náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáním u soudu, a to za 2 hodiny (tj. 4 započaté půlhodiny) v souhrnné výši 400 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu), a dále náhradu cestovních výloh v souvislosti s jednáním u soudu, a to ve výši 1 172,69 Kč (cesta z [obec] do [obec] a zpět vozem BMW AC kombi, [registrační značka], o celkové délce 143,6 km, při ceně motorové nafty 41,20 Kč, průměrné spotřebě 7,2 l /100 km a základní náhradě na 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč). Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 20 454,95 Kč.