23 C 116/2022-93 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 337 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne 29. 6. 2007 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále též„ kontokorent“) č. [bankovní účet], tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku bankovního účtu, se sjednaným limitem ve výši 12 000 Kč. Dne 27. 10. 2010 byla mezi stranami uzavřena nová smlouva o kontokorentu, v rámci níž došlo k navýšení limitu na částku 23 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí překročit povolený úvěrový limit nad sjednanou částku. Poskytnutý úvěr byl žalovaný povinen splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Po řádném splacení byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně. Žalovaný se ve smlouvě o kontokorentním úvěru zavázal hradit smluvní úrok z čerpaného kontokorentu. Žalovaný uvedený limit překročil, a na jeho bankovním účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek, který neuhradil ani po výzvách žalobkyně. Žalobkyně proto smlouvu o sporožirovém účtu, jakož i další smlouvy týkající se služeb s tímto účtem spojených, dne 1. 8. 2021 vypověděla a svou pohledávku převedla na evidenční účet určený pro vymáhání. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 23 337 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 1 383,90 Kč (8,25 % ročně z částky 23 337 Kč od 2. 8. 2021 do 21. 3. 2022), zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 335,67 Kč (8,5 % ročně z částky 23 337 Kč od 2. 8. 2021 do 21. 3. 2022), smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 23 337 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 337 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 29. 6. 2007 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (kontokorentu) č. [bankovní účet], na základě níž byl žalovaný oprávněn přečerpat zůstatek na bankovním účtu č. [bankovní účet] do limitu ve výši 12 000 Kč. Dne 27. 10. 2010 uzavřela žalobkyně s žalovaným novou smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], v rámci níž byl limit kontokorentu navýšen na částku 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokovou sazbou ve výši 1,575 % měsíčně (tj. 18,9 % ročně), již byla žalobkyně oprávněna měnit podle aktuálních ekonomických a obchodních podmínek, a to do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. V případě, že úvěr včetně úroků i ostatních nákladů úvěru řádně splatí, byl žalovaný oprávněn čerpat jej opakovaně. Nedílnou součástí obou shora uvedených smluv se staly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Z výpisu za období 1. 6. 2021 – 30. 6. 2021 je zřejmé, že počáteční zůstatek na účtu představoval zápornou hodnotu 21 928 Kč, k níž byly následně přičteny další záporné částky – jednalo se o smluvní pokutu za prodlení se splácením kontokorentu v částce 900 Kč, debetní úrok z přečerpaného kontokorentu ve výši 315 Kč, cenu za pojištění právní ochrany v částce 69 Kč, poplatek za vedení účtu a 25 x informační SMS ve výši 25 Kč. Celkový zůstatek bankovního účtu žalovaného tak na konci měsíce června 2021 představoval zápornou hodnotu 23 337 Kč, přičemž dne 1. 8. 2021 byl tento dluh žalobkyní převeden na evidenční účet pro další vymáhání. 4. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisy ze dne 12. 6. 2021 a ze dne 3. 8. 2021, které obsahovaly poučení o možnosti žalobkyně vypovědět smlouvu o poskytnutí úvěru v případě, že dluh nebude uhrazen ani v dodatečně stanovené lhůtě. Žalovaný byl též vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2022 odeslanou v souladu s doloženým podacím archem ještě téhož dne. 5. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) a také zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., který uvedené zákony zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, řídí dosavadními právními předpisy. 6. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byly dne 29. 6. 2007 i dne 27. 10. 2010 (navýšení částky limitu kontokorentu) platně uzavřeny smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák., který stanoví, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovanému tak byl poskytnut kontokorentní úvěr, který žalovaný neoprávněně přečerpal do výše – 23 337 Kč, když měl povolen záporný zůstatek maximálně do výše – 23 000 Kč. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou o kontokorentním úvěru celý záporný zůstatek úvěru dne 1. 8. 2021 zesplatnila, a vznikl jí tak nárok na dlužnou částku ve výši 23 337 Kč, smluvní úrok z této částky za období od 2. 8. 2021 do 21. 3. 2022 v kapitalizované výši 1383,90 Kč při sazbě 8,25 % ročně, a v téže sazbě pak za období od 22. 3. 2022 do zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák., který stanoví, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“ Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 23 337 Kč v zákonné výši 8,5 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) jednak za dobu od 2. 8. 2021 do 21. 3. 2022 v kapitalizované výši 1 335,67 Kč a taktéž za období od 22. 3. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 386 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 934 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 337 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11, a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru je soudu známa z jeho úřední činnosti.