4 C 13/2023-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 488 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným dne 16. 11. 2021 uzavřela smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru [číslo] prostřednictvím sítě internet, na jejímž základě byla žalovanému téhož dne poskytnuta částka 5 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit splátkami dle předpisu. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena na základě veřejně dostupných rejstříků, dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, výplatních pásek žalovaného a využitím referenčních měsíčních nákladů průměrného klienta. Žalovaný uhradil na pohledávku žalobkyně 3 921 Kč a žalobkyně proto požadovala vedle částky 5 000 Kč, úroku ve výši 4 925 Kč, poplatků ve výši 484 Kč a poplatku za čerpání jistiny ve výši 1 000 Kč, rovněž úrok z prodlení z dlužné částky 7 488 Kč ve výši 11,75 % ročně od 1. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 11. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit pravidelnými měsíčními splátkami dle čl. 4 smlouvy o úvěru spolu s úrokem ve výši 20 % měsíčně dle čl. 6 1 smlouvy o úvěru a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru dle čl. 5 smlouvy o úvěru. Dle čl. 6 3 smlouvy o úvěru má věřitel dále v případě prodlení dlužníka nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Dle výpisu z účtu žalobkyně ze dne 16. 11. 2021 byla částka 5 000 Kč poskytnuta téhož dne na účet žalovaného. Dle vyjádření žalobkyně uhradil žalovaný na pohledávku dosud 3 921 Kč. 4. Dle údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr činil čistý měsíční příjem žalovaného 43 000 Kč, náklady na obživu 0 Kč, náklady na bydlení 0 Kč a ostatní náklady 8 000 Kč. Dle výplatní pásky za měsíc září 2021 činil příjem žalovaného z pracovního poměru za tento měsíc částku 46 091 Kč. 5. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva ze dne 11. 8. 2022, podací arch ze dne 12. 8. 2022). 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 11. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 12. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 16. 11. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě 30 dnů. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil osud částku 3 921 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. 13. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně sice nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření výše výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy, ale z listin předložených žalobkyní ohledně příjmu a ohledně předpokládaných výdajů lze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně totiž prokázala, že žalovaný pobíral nadstandartní příjem ve výši 46 091 Kč čistého měsíčně, když za období od ledna do září 2021 činil jeho příjem 459 458 Kč (výplatní páska žalovaného). Ohledně výdajů žalovaného pak uvažovala o částce 12 500 Kč měsíčně, když sám žalovaný deklaroval pouze 8 000 Kč měsíčně. K tomu zvážila i částku 1 200 Kč placenou na úhradu pravidelné splátky. Po odečtení příjmů a výdajů žalovaného mu zbývalo nadále min. 29 300 Kč (při zohlednění příjmu 51 050 Kč dokonce 37 350 Kč). Je tak zřejmé, že přestože žalobkyně nedoložila konkrétní důkazy o výdajích žalovaného, při uvažovaní o jeho úvěruschopnosti vycházela z reálných částek a prokázala, že žalovanému zbývalo dostatek peněžních prostředků na splátky nového dluhu. 14. S ohledem na shora uvedené má žalobkyně právo na úhradu dlužných částek, včetně zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. Žalobkyně má tak dle § 2395 o. z. právo jak na dlužnou částku 7 488 Kč, když prokázala, že žalovanému poskytla částku 5 000 Kč jako úvěr a žalovaný měl kromě této částky vrátit i poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z jistiny, tj. 1 000 Kč (bod 5.1 a 5.2 smlouvy), úrok v měsíční výši 20 % (bod 6.1 smlouvy), po splatnosti však již pouze 8% ročně namísto shora uvedeného, tj. v celkové výši 4 925 Kč (výpisy z revolvingového účtu) a účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za započatý kalendářní měsíc bez DPH, tj. ve výši 484 Kč za 4 měsíce. Žalovaný však uhradil pouze 3 921 Kč. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podl