4 C 205/2023-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 11 930,78 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne 27. 11. 2019, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 12 888 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit v 14 hotovostních týdenních splátkách po 1 992 Kč. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovanou. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradila dne 27. 1. 2021. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni 21. 11. 2022. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 11 930,78 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 11. 2019, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou soud zjistil, že žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že při jejím uzavření převzala v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalované tak byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a současně se zavázala uhradit jistinu a dále úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 700 Kč. Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázala dlužnou částku uhradit v 14. týdenních splátkách po 1 992 Kč v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 15 % p. a. Dle všeobecných smluvních podmínek, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo od smlouvy odstoupit a požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části jistiny. 4. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná na pohledávku žalobkyně dosud uhradila částku 21 700 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 20. 8. 2021. 5. Ze zákaznické karty ze dne 27. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalovaná zde dále uvedla, že je rozvedená, bezdětná a žije ve vlastní nemovitosti. Je zaměstnána na základě pracovní smlouvy, přičemž čistá mzda představuje částku 16 634 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalované byly uvedeny částkami 2 000 Kč na bydlení, 3 000 Kč na dopravu a 3 399 Kč na srážky ze mzdy/výživné. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Předžalobní výzva ze dne 28. 3. 2023 byla žalované zaslána dne 29. 3. 2023. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 27. 11. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit pravidelnými týdenními splátkami ve výši 1 992 Kč. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud uhradila na pohledávku žalobkyně celkem částku 21 700 Kč. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Byť žalobkyně předložila zákaznickou kartu, ve které žalovaná uvedla výši svých příjmů a odhadovaných výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření uvedených tvrzení v zákaznické kartě při uzavření smlouvy o úvěru. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše výdajů žalované z předložených listin. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má pře