4 C 265/2022-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 512 Kč z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 8. 2020, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet žalobkyni spolu s úroky ve výši 21,55 % ročně měsíčními splátkami ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou nejméně jedné měsíční splátky, a proto byl úvěr zesplatněn. O nárocích žalobkyně, a to včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty za dobu do 3. 1. 2021, již bylo pravomocně rozhodnuto platebním rozkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 1. 2021, [číslo jednací], a předmětem tohoto řízení tak žalobkyně činí pouze nárok na zaplacení smluvní pokuty za dobu od 4. 1. 2021 do 13. 1. 2022 celkem ve výši 10 512 Kč. K ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly zaznamenány do tiskopisu posouzení úvěruschopnosti zákazníka. Současně bylo z insolvenčního rejstříku ověřeno, zda není vůči žalovanému vedeno insolvenční řízení a byla provedena lustrace v centrální evidenci exekucí. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 8. 2020, [číslo] soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr celkem ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla v souladu s čl. II smlouvy převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovanému tak byl poskytnut úvěr celkem ve výši 30 000 Kč a tento se zavázal uhradit jistinu a částku 7 500 Kč ve 25. měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,55 % p. a. Žalovaný obdržel formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky a dále úvěrové podmínky. Dle čl. IV bod 1 písm. b smluvních podmínek, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. IV bod 4 písm. b, d smluvních podmínek je zákazník povinen uhradit žalobci náhradu nákladů za každou odeslanou upomínku 100 Kč. Dle čl. IV bod 2 písm. c smluvních podmínek je zákazník v případě prodlení s dohodnutou měsíční splátkou povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou jednotlivou splátku v prodlení. Dle čl. IV bod 2 písm. b smluvních podmínek je zákazník v případě prodlení s úhradou zůstatku úvěru povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalovaný úvěr čerpal dle potvrzení o provedených transakcích způsobem uvedeným úvěrové smlouvě dne 6. 8. 2020 celkem ve výši 30 000 Kč. Neuhradil však dle inkasní bilance již splátku splatnou dne 20. 9. 2020 a dále již přestal sjednané splátky hradit, přičemž ke dni zesplatnění dne 26. 11. 2020 představovala nesplacená jistina včetně dlužných splátek částku 31 563 Kč. 4. Z výpočtu výše smluvní pokuty v závislosti na úhradách soud zjistil, že na pohledávku žalobkyně byla dne 24. 11. 2021 uhrazena částka 19 928 Kč a smluvní pokuta za dobu od 4.1.2021 do 24.11.2021 pak činí 10 226,41 Kč, dne 14.12.2021 uhrazena částka 5 313 Kč a smluvní pokuta za dobu od 25.11.2021 do 14.12.2021 pak činí 232,70 Kč, dne 21.12.2021 uhrazena částka 5 935,2 Kč a smluvní pokuta za dobu od 15.12.2021 do 21.12.2021 pak činí 44,25 Kč a dne 13.1.2022 uhrazena částka 386,8 Kč a smluvní pokuta za dobu od 22.12.2021 do 13.1.2022 pak činí 8,90 Kč. 5. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka, výplatních pásek žalovaného za měsíce květen a červen 2020, výpisu z účtu žalovaného a čestného prohlášení žalovaného soud zjistil, že žalovaný v době poskytnutí úvěru byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost, disponoval pravidelným měsíčním příjmem po srážkách průměrně ve výši 22 511,50 Kč dle výplatních pásek za uvedené měsíce a byl bez závazků. Zůstatek na účtu žalovaného ke dni 21. 7. 2020 představoval částku 122,61 Kč. Žalovaný neprocházel lustrací v insolvenčním a exekučním rejstříku. Z výplatní pásky za měsíc červen 2020 soud zjistil srážku ze mzdy žalovaného na exekuci celkem ve výši 16 905 Kč, k výplatě mu tak zbylo 13 375 Kč. 6. Předžalobní výzvou ze dne 31. 5. 2022, podanou k poštovní přepravě dne 1. 6. 2022, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení smluvní pokuty za dobu od 4. 1. 2021 do 13. 1. 2022 ve výši 10 512 Kč. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 13. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 3. 8. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou zůstatku úvěru byla stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. 14. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Dle vyjádření žalovaného představoval příjem žalovaného částku 30