4 C 280/2022-31 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 71 723,33 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalovaného na základě potvrzení zaměstnavatele žalovaného a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalovaného na základě historických dat z ČSÚ. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a žalobkyně úvěr ke dni 20. 9. 2021 prohlásila za splatný. Nyní tak žalovaný dluží celkem částku ve výši na jistině 71 723,33 Kč, kapitalizovaném úroku z úvěru ve výši 3 584 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 1 310,54 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 75 307,33 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 26. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem a poplatkem za pojištění schopnosti splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 515,22 Kč. Částka 80 000 Kč byla poskytnuta bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Dle smluvních podmínek byla roční úroková sazba sjednána ve výši 11,2 %. Dle čl. I úvěrové smlouvy tvořili nedílnou součást smlouvy všeobecné produktové podmínky. Dle čl. 32 písm. a všeobecných produktových podmínek, účinných od 1. 9. 2014, pokud se klient dostane do prodlení se splácením jakékoliv pohledávky vůči bance, má banka právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. V oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 28. 9. 2021, odeslaného žalovanému dle podacího archu dne 30. 9. 2021, byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 86 469,55 Kč, a to z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. 4. Dle výpisu z úvěrového účtu č. 2021 ze dne 5. 5. 2021 čerpal žalovaný úvěr ve výši 80 000 Kč dne 26. 4. 2021. Dle platební historie žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 11 200 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 13. 12. 2021. 5. Dle vyjádření žalobkyně ze dne 10. 6. 2022 byl žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy bytem v pronajatém domě či bytě. Průměrný deklarovaný a zjištění čistý měsíční příjem ověřený potvrzením zaměstnavatele žalovaného činil 23 708 Kč a výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení a srážek ze mzdy nebyly doloženy, pouze byla zohledněna částka životního minima a normativní náklady na bydlení klienta. U typu povolání klienta bylo uvedeno na dobu neurčitou. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 25. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, s průběrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 23 708 Kč. Zaměstnavatel dále potvrdil, že ze mzdy žalovaného nejsou prováděny srážky. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2022, odeslanou žalovanému dle podacího archu téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně před sjednáním smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byl ověřen příjem žalovaného 23 708 Kč měsíčně a současně byla vzata v úvahu i částka výdajů žalovaného ve výši 10 828,49 Kč měsíčně stanovené na základě statistických údajů. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že MONETA Money Bank, a.s. uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami, a to i s úrokem z úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit i související poplatky dle sazebníku a poplatek za uzavřené pojištění schopnosti splácet. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel splátkami řádně a včas, žalobkyně proto pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami a s § 1931 o. z., který stanovil, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Tím se stal zůstatek úvěru spolu s poplatky a s úrokem splatným. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení úvěru, úroku a poplatků za služby a pojištění, a to včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 9. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16 193,50 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 065 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 723,33 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 990 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 850 Kč ve výši 2 278,50 Kč Celkem náklady řízení činí 16 193,50 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 15. 11. 2022, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné.