4 C 8/2023-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 436 809,59 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 478 000 Kč za účelem konsolidace. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 367,70 Kč. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalovaného na základě potvrzení zaměstnavatele žalovaného a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalovaného na základě historických dat z ČSÚ. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a žalobkyně úvěr ke dni 21. 10. 2021 prohlásila za splatný. Nyní tak žalovaný dluží celkem částku ve výši na jistině 406 973,93 Kč, kapitalizovaném úroku z úvěru ve výši 29 835,66 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 10 907,92 Kč a 874,34 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 408 973,93 Kč od 30. 8. 2022 do 12. 9. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 406 973,93 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 835,66 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru, konsolidace půjček, soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 12. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut účelově určený spotřebitelský úvěr ve výši 478 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem v pravidelných 120. měsíčních splátkách ve výši 7 770,46 Kč. Dle smluvních podmínek byla roční úroková sazba sjednána ve výši 15,20 %. Dle čl. I úvěrové smlouvy tvořili nedílnou součást smlouvy všeobecné produktové podmínky. Dle čl. 32 písm. a všeobecných produktových podmínek, účinných od 1. 9. 2014, pokud se klient dostane do prodlení se splácením jakékoliv pohledávky vůči bance, má banka právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. V oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 10. 2021, odeslaného žalovanému dle podacího archu dne 26. 10. 2021, byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 483 192,76 Kč, a to z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. 4. Dle výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 29. 7. 2019 čerpal žalovaný úvěr ve výši 478 000 Kč dne 12. 7. 2019. Dle platební historie žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 266 785,01 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 10. 8. 2022. 5. Dle vyjádření žalobkyně ze dne 27. 7. 2022 byl žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy bytem ve vlastním domě či bytě. Průměrný deklarovaný a zjištění čistý měsíční příjem ověřený výpisem z běžného účtu žalovaného činil 20 193 Kč a výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení a srážek ze mzdy nebyly doloženy, pouze byla zohledněna částka životního minima a normativní náklady na bydlení klienta. U typu povolání klienta bylo uvedeno na dobu neurčitou. Z výpisů z běžného účtu žalovaného soud zjistil výši příjmu od [právnická osoba], a.s. v měsíci červnu 2019 v částce 19 716 Kč, v měsíci květnu 2019 v částce 23 220 Kč a měsíci dubnu 2019 v částce 19 941 Kč. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 8. 2022, odeslanou žalovanému dle podacího archu téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně před sjednáním smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byl ověřen příjem žalovaného 20 193 Kč měsíčně a současně byla vzata v úvahu i částka výdajů žalovaného stanovená na základě statistických údajů. Byť je příjem žalovaného velmi nízký a dohodnuté splátky vysoké, soud přihlédl k tomu, že v daném případě se jednalo o konsolidaci jiných úvěrů, na které měl žalovaný splácet v součtu více, než činila dohodnutá měsíční splátka v tomto smluvním vztahu. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 478 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami, a to i s úrokem z úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit i související poplatky dle sazebníku. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel splátkami řádně a včas, žalobkyně proto pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami a s § 1931 o. z., který stanovil, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Tím se stal zůstatek úvěru spolu s poplatky a s úrokem splatným. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení úvěru, úroku a poplatků za služby, a to včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 585,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 944 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 448 591,85 Kč sestávající z částky 10 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 050 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 150 Kč ve výši 5 491,50 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 18. 1. 2023, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné.