5 C 127/2021-244 — Okresní soud v Hodoníně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o uznání dluhu ze dne 31. 5. 2019 a nadužívání spoluvlastnického podílu. Účastníci řízení jsou totiž podíloví spoluvlastníci pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v k. ú. [obec] (dále jen předmětná nemovitost), a to každý ideální ½, avšak žalovaný užívá více. Proto se strany dohodly, že za nadužívání bude platit měsíčně částku 4 200 Kč žalobci, žalovaný však zůstal dlužen za období od března 2021 do června 2021 celkem částku 16 800 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením dluhu mezi byla mezi účastníky sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužných částek za každý den prodlení. Žalovaný však zůstal dlužen smluvní pokutu za prodlení se zaplacením částky 84 215 Kč za nadužívání nemovitostí v období červen 2019 až květen 2020 a za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021. K zaplacení této částky byl žalovaný zavázán Okresním soudem v Hodoníně rozsudkem ze dne 4. 2. 2021 č.j. 23 C 52/2020-37. 2. Žalovaný nárok žalobce neuznal, neboť dohoda uzavřená mezi účastníky nekopíruje faktickou situaci, kdy žalobce část předmětné nemovitosti aktuálně pronajímá a nájemci mu platí nájemné. Nájemci navíc trvale snižují hodnotu domu a způsobují škodu. Nárok žalobce je tak v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný má za to, že v této věci žalobce užívá sice menší část nemovitosti, zato však výrazně intenzivněji, což způsobuje také větší zásah do společné věci, kdy nájemníci dům demolují. Žalovaný užívá větší část domu, ale neznamená to, že z pohledu spoluvlastníků užívá věc více. Odkazuje dále na institut zneužití práva, upravený v § 8 obč. zák. s tím, že žalobce využil legálního institutu nájmu, aby tím poškozoval věc, která patří do podílového spoluvlastnictví také žalovaného, a tím obchází své povinnosti vlastníka řádně se o věc starat. Podle žalovaného, pokud žalobce, byť zákonným jednáním za pomoci institutu nájmu obchází jiné právní instituty, je zde zcela zřejmé zneužití práva. 3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce užívá bytovou jednotku B o podlahové ploše 68 m2, žalovaný pak bytovou jednotku A o podlahové ploše 127 m2, podle technické zprávy. 4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalobce a žalovaný byli podíloví spoluvlastníci pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům v k. ú. [obec] v podílu každý ideální ½ (informace o pozemku p. č. st. [číslo]). Rodinný dům se skládá ze dvou bytových jednotek, z nichž uliční jednotka byla zrekonstruována více a bytová jednotka ve dvorní části„ čistě účelově“. Bytová jednotka A má podlahovou plochu 127 m² a užíval ji žalovaný a jednotka B má podlahovou plochu 68 m² a užíval ji žalobce (průvodní zpráva a souhrnná technická zpráva, půdorysy budovy, nesporné skutkové tvrzení účastníků, snímek mapy se zakreslením nemovitosti v KN, ohledání místa, tabulka s přehledem užívaných ploch domu). Žalovaný získal spoluvlastnický podíl v roce 2006 darem od své tehdejší manželky, pro hrubé porušení dobrých mravů z jeho strany se však tato domohla vrácení daru, a to na základě výzvy ze dne 7. 12. 2022, byť se vrácení daru domáhala již od roku 2019. Od prosince 2022 tak již žalovaný není spoluvlastníkem předmětné nemovitosti (rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 9. 2021, č. j. 16 C 119/2019-726 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2022 č. j. 38 Co 222/2021-883 a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně č.j. 16 C 119/2019-1086 ze dne 24. 5. 2023). Již v roce 2018 se strany dohodly na shora uvedeném způsobu užívání nemovitosti, byť s platností pouze do 31. 12. 2018 s možností prodloužení (dohoda spoluvlastníků o užívání nemovitosti ze dne 14. 6. 2018). 5. Účastníci řízení se dne 31. 5. 2019 dohodli na tom, že za nadužívání předmětné nemovitosti bude žalovaný platit žalobci částku 4 200 Kč měsíčně od 1. 1. 2019 do budoucna po„ dobu, po kterou bude tyto větší prostory užívat“. Žalovaný uznal co do důvodu i výše dluh 21 000 Kč za nadužívání v období od 1. ledna 2019 do 31. května 2019. Dále se účastníci dohodli, že pro případ, nezaplatí-li žalovaný splátku dluhu po její splatnosti, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení; smluvní pokuta je splatná do tří dnů od písemné výzvy věřitelem dlužníkovi (dohoda – uznání dluhu ze dne 31. 5. 2019). 6. Přestože žalovaný uznal dluh za období od 1. ledna 2019 do 31. května 2019, tento nezaplatil. Žalobce se domohl svého nároku před soudem i za další období až do května 2020, k jejímu zaplacení byl žalovaný soudem zavázán. Dále byl zavázán k zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou dluhu žalovaného ve výši 1 684 Kč za období od 26. 6. 2020 do 15. 7. 2020 ve výši 0,1 % denně a k zaplacení dluhu z titulu nákladů na vynaložené elektroinstalační práce, dodávku a montáž vodoměrů a zpracování pasportu domu ve výši 13 815 Kč, celkem k zaplacení částky 85 899 Kč s úrokem z prodlení z částky 84 215 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení (rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 2. 2021, č. j. 23 C 52/2020-37, v právní moci dne 12. 3. 2021). 7. Žalobce žalovaného vyzval k plnění, a to k zaplacení částky za nadužívání v období od 3/ 2021 do 6/ 2021 ve výši 16 800 Kč a k zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 274 Kč – smluvní pokuty z částky 84 215 Kč (k jejímuž zaplacení byl zavázán žalovaný shora uvedeným rozsudkem) za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021, výzvou ze dne 9. 7. 2021, žalovaný výzvu převzal dne 15. 7. 2021 (předžalobní výzva s informací o doručení zásilky). 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: účastníci byli do prosince 2022 podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, každý id. ½. Žalovaný však užíval výrazně větší část nemovitosti, proto se strany dohodly na úplatě za nadužívání ve výši 4 200 Kč měsíčně a na smluvní pokutě za neplacení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný uznal dluh za období od 1. ledna 2019 do 31. května 2019. Na tom, že stav nadužívání trval i v požadovaném období, se účastníci shodli. Žalobce se nyní domáhá úhrady dluhu za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021, k jehož zaplacení žalovaného vyzval výzvou doručenou dne 15. 7. 2021 ve výši 16 800 Kč. Dále se domáhá zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou částky 84 215 Kč za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021, (k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán rozsudkem a která představuje částku za nadužívání v období od 1/ 2019 do 5/ 2020 ve výši 75 000 Kč a částku 13 815 Kč za vynaložené náklady na údržbu domu po odečtení částky zaplacené žalovaným). K zaplacené této smluvní pokuty v celkové výši 10 274 Kč byl žalovaný vyzván taktéž výzvou doručenou dne 15. 7. 2021. 9. Žalovaného obrana spočívala v tvrzení, že žalobce inkasuje nájemné za pronájem části předmětné nemovitosti a nájemci způsobují škodu na nemovitosti, proto je nárok žalobce v rozporu s dobrými mravy. K tomu soud provedl dokazování, z něhož učinil toto skutkové zjištění. Žalobce část předmětné nemovitosti, kterou dle dohody s žalovaným jako druhým spoluvlastníkem užíval, a to bytovou jednotku B v zadní části domu ve dvoře, pronajímal a inkasoval i nájemné (protokol o ohledání místa ze dne 17. 3. 2022, čestné prohlášení [jméno] [příjmení] – nedatováno na č. l. 20, ústřižek poštovní poukázky ze dne 16. 4. 2020, výzva k úhradě dluhu ze dne 19. 3. 2021, smlouva o nájmu domu ze dne 18. 8. 2018, doklad o vkladu částky na běžný účet, ústřižek, smlouvy o nájmu domu ze dne 13. 2. 2020 a 30. 9. 2020, dohoda o ukončení nájemní smlouvy prohlášení manželů [příjmení] z 11. 5. 2021), byť za určité období toto nájemné inkasoval i žalovaný (výzva k úhradě dluhu ze dne 19. 3. 2021, prohlášení o užívání domu ze dne 11. 5. 2021). Vzhledem k tomu, že se však účastníci dohodli na způsobu užívání předmětné nemovitosti, rozdělili si její užívání tak, jak je uvedeno v odst. 3 a 4 tohoto rozsudku, a k pronájmu ze strany žalobce docházelo jen, pokud jde o„ jeho část“ nemovitosti, tj. zadní bytovou jednotku B, nemá tato skutečnost žádný vliv na dohodu účastníků ohledně úhrady částky 4 200 Kč měsíčně za nadužívání domu ze strany žalovaného, neboť žalovaný v daném období užíval bytovou jednotku A. V poměrech této věci vzhledem k existenci dohody o užívání konkrétní části nemovitostí není relevantní, zda užívání bytových jednotek je ze strany účastníků osobní či zda zprostředkovávají užívání jiným osobám. Proto se soud blíže uvedeným tvrzením nezabýval z důvodu hospodárnosti, když není pro právní posouzení věci relevantní, jakou částku nájemného žalobce či žalovaný obdržel a od koho, to zejména v situaci, kdy žalovaný žádnou částku neuplatnil na svoji obranu či k započtení. 10. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že nájemci způsobili na domě škodu, ani tímto se soud blíže nezabýval