6 C 102/2022-67 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 312,14 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu o bankovních produktech a službách a následně 15. 11. 2019 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 25 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 27 712,14 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, úroku 8,5 % ročně z částky 27 712,14 Kč za dobu do 20. 5. 2021 do zaplacení, který za dobu od 20. 5. 2021 do 12. 12. 2021 žalobkyně kapitalizovala částkou 957,02 Kč. 2. Soud se nejprve zabýval svou příslušností s ohledem na mezinárodní prvek ve věci – státní příslušnost žalovaného. Příslušnost soudu k projednání předmětné věci je dána dle článku 7 odst. 1 písmena b) Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech jako místo, kde byla služba poskytnuta. Půjčka přitom byla žalovanému poskytnuta v [obec], jak soud zjistil z předmětných smluv, kdy pro poskytnutí služby – půjčky je nejdůležitějším/charakteristickým závazkem poskytnutí samotné půjčky. Žalovaný jako korespondenční místo ve smlouvě uvedl adresu [obec a číslo] Okresní soud v Hodoníně je tak příslušný k projednání žaloby, neboť jde o soud místa, kde byla charakteristická služba poskytnuta. Žalovaný byl zároveň informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem dle článku 26 odst. 2 Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 6. 11. 2019 a dispozice ke smlouvě ze dne 15. 11. 2019 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal za služby žalobkyně hradit ceny dle sazebníku. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 25 000 Kč Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínka účinné od 1. 6. 2016, základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru platné od 31. 12. 2013 a sazebník poplatků. Strany si dále sjednaly, že úroková sazba činí 21,99 % ročně a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně. V článku 23 a 24 produktových podmínek bylo stanoveno, že v případě, že klient překročí povolený limit, má banka právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a pro případ prodlení s plněním byl také sjednán výše uvedený smluvní úrok. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že žalovaný je povinen hradit bance poplatky za poskytované služby, jejichž výše je stanovena v sazebníku. Dle sazebníku činí poplatek za zaslání každé upomínky 600 Kč. 5. Dle výpisu ke dni 30. 11. 2020 se dlužná částka převedená z důvodu nedovoleného přečerpání kontokorentu skládala z jistiny ve výši 29 772,94 Kč. Dopisem ze dne 21. 5. 2021 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 28 512,14 Kč (ke dni zesplatnění ve výši 29 772,94 Kč) ve lhůtě do 4. 6. 2021. Dle umořovací tabulky a platební historie uhradil žalovaný po zesplatnění na pohledávku dne 23. 12. 2020 částku 1 860,80 Kč a dne 23. 1. 2021 částku 200 Kč. 6. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána. 7. Dle ustanovení § 2662 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 8. Dle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Dle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 11. Dle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud má z předložené smlouvy o běžném účtu a kontokorentním úvěru za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o vedení běžného účtu a kontokorentním úvěru podle § 2662 a násl. občanského zákoníku. V souladu s ustanovením § 2395 o. z. byl žalovanému povolen na tomto účtu debetní zůstatek až do výše 25 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se jej splatit ve lhůtě určené ve smlouvě, a to i s úrokem z úvěru. Vedle těchto částek se žalovaný zavázal hradit i poplatky za poskytnuté služby, které žalobkyně vyúčtovala žalovanému ve výši 600 Kč stanovené sazebníkem. Žalovaný však v rozporu se smluvními ujednáními úvěr nesplácel a žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 o. z., čímž se stal zůstatek úvěru ve výši 27 712,14 Kč splatný. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil vznikl žalobkyni rovněž nárok na úrok z prodlení, který požadovala ve výši, která je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 463,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 171 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 312,14 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 612,80 Kč.