6 C 202/2023-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 134,28 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela dne 27. 8. 2020 s žalovaným rámcovou smlouvu o bankovních produktech a službách a dále úvěrovou smlouvu [anonymizováno], na jejímž základě žalovanému poskytla kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr ke dni 25. 3. 2022 zesplatnila. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 19 334,28 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, úroku 15 % ročně z částky 19 334,28 Kč do zaplacení, který za dobu do 31. 3. 2023 žalobkyně kapitalizovala částkou 1 231,56 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 27. 8. 2020, dispozice ke smlouvě ze dne 22. 3. 2021 a zvláštních ujednáních ke kontokorentnímu úvěru [anonymizováno] ze dne 22. 3. 2021 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal za služby žalobkyně hradit ceny dle sazebníku. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky, základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 1. 8. 2019 a sazebník poplatků platný od 1. 3. 2019. Strany si dále sjednaly, že úroková sazba činí 21,99 % ročně a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně. V článku 23 a 24 produktových podmínek bylo stanoveno, že v případě, že klient překročí povolený limit, má banka právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a pro případ prodlení s plněním byl také sjednán výše uvedený smluvní úrok. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že žalovaný je povinen hradit bance poplatky za poskytované služby, jejichž výše je stanovena v sazebníku. Dle sazebníku činil poplatek za zaslání každé upomínky 600 Kč. 4. Dle výpisu ke dni 14. 4. 2022 se dlužná částka převedená z důvodu nedovoleného přečerpání kontokorentu skládala z jistiny ve výši 22 096,32 Kč. Dopisem ze dne 31. 8. 2022, odeslaným žalovanému dle podacího archu dne 1. 9. 2022, byl úvěr žalobkyní v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 21 134,28 Kč ve lhůtě do 14. 9. 2022. Dle výpisu z úvěrového účtu byla žalovanému vyúčtován poplatek za upomínky ve výši 1 800 Kč. 5. Předžalobní upomínka ze dne 3. 4. 2023 byla žalovanému zaslána dle podacího lístku téhož dne. 6. Dle ustanovení § 2662 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Dle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Dle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 10. Dle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud má z předložené smlouvy o běžném účtu a kontokorentním úvěru za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o vedení běžného účtu a kontokorentním úvěru podle § 2662 a násl. občanského zákoníku. V souladu s ustanovením § 2395 o. z. byl žalovanému povolen na tomto účtu debetní zůstatek až do výše 20 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena na základě žádosti žalovaného o úvěr. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se jej splatit ve lhůtě určené ve smlouvě, a to i s úrokem z úvěru. Vedle těchto částek se žalovaný zavázal hradit i poplatky za poskytnuté služby, které žalobkyně vyúčtovala žalovanému ve výši 1 800 Kč stanovené sazebníkem. Žalovaný však v rozporu se smluvními ujednáními úvěr nesplácel a žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 o. z., čímž se stal zůstatek úvěru ve výši 21 134,28 Kč splatný. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil vznikl žalobkyni rovněž nárok na úrok z prodlení, který požadovala ve výši, která je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. Úrok z prodlení za dobu do 31. 3. 2023 kapitalizovala žalobkyně částkou 1 231,56 Kč. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 298 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 846 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 134,28 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru je zd. soudu známa z jeho úřední činnosti.