6 C 259/2023-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 31 812 Kč z titulu smlouvu o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 16. 1. 2023, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet žalobkyni spolu s úroky ve výši 27,28 % ročně měsíčními splátkami ve výši 1 150 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou měsíční splátky, a proto byl úvěr ke dni 27. 5. 2023 zesplatněn. Celková dlužná částka představuje jistinu 29 532 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění 1 980 Kč, úvěrové poplatky 300 Kč, úrok 27,28 % ročně z částky 29 532 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 532 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 662 Kč. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovanou. Poskytnuté informace byly zaznamenány do tiskopisu posouzení úvěruschopnosti zákazníka. Současně bylo z insolvenčního rejstříku ověřeno, zda není vůči žalované vedeno insolvenční řízení a byla provedena lustrace v centrální evidenci exekucí. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] potvrzení o provedení transakce z účtu žalované č. [bankovní účet] soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne 16. 1. 2023 smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr celkem ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalované a částka 2 500 Kč byla v souladu s čl. II smlouvy převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Žalované tak byl poskytnut úvěr celkem ve výši 30 000 Kč a tato se zavázala uhradit jistinu a částku 16 000 Kč ve 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Úroková sazba sjednána ve výši 27,28 % p. a. Žalovaná obdržela formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky a dále úvěrové podmínky. Dle čl. IV bod 1 písm. b smluvních podmínek, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. IV bod 4 písm. b, d smluvních podmínek je zákazník povinen uhradit žalobci náhradu nákladů za každou odeslanou upomínku 100 Kč. Dle čl. IV bod 2 písm. c smluvních podmínek je zákazník v případě prodlení s dohodnutou měsíční splátkou povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou jednotlivou splátku v prodlení. Dle čl. IV bod 2 písm. b smluvních podmínek je zákazník v případě prodlení s úhradou zůstatku úvěru povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. 4. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 19. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná úvěr celkem ve výši 30 000 Kč čerpala dne 19. 1. 2023. 5. Z tiskopisu nazvaného bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaná uhradila pouze první splátku ve výši 1 150 Kč dne 6. 2. 2023, a poté již přestala sjednané splátky hradit, přičemž ke dni zesplatnění dne 27. 5. 2023 představovala nesplacená jistina včetně dlužných splátek částku 31 512 Kč. 6. Z předžalobní výzvy a zesplatnění smlouvy ze dne 27. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně úvěr ke dni 27. 5. 2023, z důvodu prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek, zesplatnila, a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 31 512 Kč, náhrady nákladů za odeslané upomínky ve výši 300 Kč a smluvní pokuty dle čl. IV bod 2 písm. c smluvních podmínek za neuhrazení tří měsíčních splátek ve výši 1 497 Kč. Dle podacího lístku bylo podání žalované odesláno dne 27. 5. 2023. 7. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka, výplatních pásek žalované a čestného prohlášení matky žalované ze dne 18. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná v době poskytnutí úvěru byla svobodná, neměla žádnou vyživovací povinnost, disponovala pravidelným průměrným měsíčním příjmem ve výši 23 677 Kč na základě pracovní smlouvy a měsíční výdaje žalované představovaly částku 3 000 Kč na bydlení a částku 1 000 Kč na splátky předchozích úvěrů. Ze mzdy nebyly prováděny exekuční srážky a žalovaná neprocházela lustrací v insolvenčním a exekučním rejstříku. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 15. Soud se předně z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl na základě listin předložených žalobkyní k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr byla řádně posouzena, neboť žalovaná ke dni uzavření smlouvy disponovala pravidelným měsíčním příjmem a byly ověřeny pravidelné měsíční výdaje žalované na bydlení. Žalovaná rovněž v době uzavření úvěrové smlouvy neměla žádnou vyživovací povinnost a žalobkyní byla provedena lustrace osoby žalované v exekučním a insolvenčním rejstříku. 16. Mezi žalovanou a žalobkyní byla platně uzavřena podle § 2395 o. z. smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala a zavázal se jej splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Dluh žalované ze smlouvy o úvěru se následně stal splatným z důvodu po