20 C 265/2023-39 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 782,76 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 12. 2020, kterou s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . Na základě této smlouvy žalovaná obdržela v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou měl spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací získaných od žalované a z dokladů, které sama žalovaná předchůdkyni žalobkyně poskytla. Žalovaná však uhradila jen 6 000 Kč. Následně předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná neuhradila svůj závazek včas, požaduje žalobkyně po žalované zaplacení částky 11 989,26 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 989,26 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 899,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 046,75 Kč a částku 2 793,50 Kč, představující smluvní pokutu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Soud ve věci nařídil jednání a na tomto jednání provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 12. 2020 soud zjistil, že byla podepsána jak žalovanou, tak předchůdkyni žalobkyně. Součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který rovněž obsahoval podpis žalované. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku spolu s částkou 12 888 Kč (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a za inkaso plateb v hotovosti) vrátit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Úvěr byl poskytnut na základě žádosti o úvěr ze dne 21. 12. 2020, kde žalovaná uvedla, že je rozvedená, bydlí u rodičů, má jedno vyživované dítě, je zaměstnaná s příjmem 29 095 Kč, její výdaje činí 8 621 Kč (2 000 Kč bydlení, 6 500 Kč jídlo, doprava, osobní výdaje a 121 Kč srážky ze mzdy/dítě). Současně měla předložit výpis z účtu a občanský průkaz. Z dokladů (, Anonymizováno, a vybrané položky ve výpise z účtu ze dne 6. - 7. 10. 2020 a 3. - 8. 11. 2020), které byly dále soudu doloženy soud zjistil, že žalovaná je zaměstnaná v , Anonymizováno, , ve , Anonymizováno, , bydlí v , Anonymizováno, , když jeden měsíc ji přišlo na účet cca 650 EUR a jeden 670 EUR a současně měly rodičovský příspěvek ve výši 180,30 EUR, tj. průměrně příjem 840 EUR, tj. necelých 20 000 Kč. Současně z těchto výpisů nebyl zjištěn celý měsíc a pohyby na účtu, ale jen vybrané období, žádné pravidelné platby – výdajové nebyly zachyceny.4. Pohledávka za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku č. 1 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávky a dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 10. 11. 2022, který byl odeslán dne 11. 11. 2022, když součástí tímto přípisem byla žalovaná vyzvána k uhrazení předmětné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalobkyně zaslala žalované i výzvu před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023, která byla dle podacího archu odeslána 3. 3. 2023.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Soud má na základě provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru č. č. , hodnota, ze dne 22. 12. 2020, na základě které původní úvěrující poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč. Sama žalobkyně uvedla, že předmětná pohledávka byla z části uhrazena, a to ve výši 6 000 Kč, zbývající část žalovaná neuhradila. V daném případě vystupovala žalovaná v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná.10. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.11. Žalobkyně sice uvedla, že vycházela z dokladů a tvrzení žalované, které poskytla před uzavřením smlouvy, ale to v tomto případě nebylo dostatečné, neboť jediné, co se dala jednoznačně zjistil byla skutečnost, že žalovaná má podepsanou pracovní smlouvu s místem práce ve , Anonymizováno, . Současně z výpisu z účtů bylo zjištěno, že příjem žalované včetně příspěvku činí necelých 20 tis. Kč, nikoliv téměř o 10 tis. Kč více, než tvrdila žalovaná. Nebylo prokázáno, že by se předchůdkyně žalobkyně tímto rozporem jakkoliv zabývala. Současně nebyla nijak zkoumána výdajová stránka žalované, když nebylo ani zohledněno, že na jednu stranu má žalovaná pracovat ve , Anonymizováno, , bydlet v , adresa, , ale ve výpisech byla uvedena adresa v , Anonymizováno, , tedy pokud by tomu tak skutečně bylo, svědčilo by to minimálně o tom, že žalovaná musí často cestovat a uvedené výdaje ve výši 6 500 Kč, které uvedla na dopravu a celkové výdaje mimo bydlení, nemohou být dostatečné. Ani tímto rozporem se předchůdkyně žalobkyně nezabývala. Poskytovatel úvěru je však povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalované úvěr řádně splatit.12. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a předmětnou smlouvu ze dne 22. 12. 2020 je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.13. Žalovaná tedy byla od počátku povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 6 000 Kč, k úhradě tak zbývá částka 9 000 Kč. Doba plnění pro nárok na vydání jistiny je stanovena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: