22 C 345/2023-69 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 306 801 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným dne 24. 2. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, , jejímž předmětem bylo financování osobního automobilu. Žalobkyně žalovanému za tímto účelem poskytla částku 268 795 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 6 009 Kč (úroková sazba byla sjednána ve výši 12,23 % ročně). Současně byla mezi stranami uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž obsahem byl převod vlastnického práva k automobilu, který byl předmětem financování prostřednictvím úvěru, vázán na úplnou úhradu úvěru. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy porušil a 12. splátku včas a řádně neuhradil, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celé částky. Žalobkyně své nároky vyčíslila následovně: 34 233 Kč dlužné splátky, 208 239,53 Kč zesplatněná jistina, 200 Kč náklady za oznámení o splatnosti. Vedle toho požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 251,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 224 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 214 248,53 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení. Kromě těchto nároků uplatnila i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 490,08 Kč (vypočtené jako 0,1 % denně z dlužných splátek 34 233 Kč za období od 25. 2. 2022 do 1. 8. 2022) a smluvní pokuty ve výši 61 638,90 Kč (vypočtené jako 0,1 % denně z dlužné částky 208 239,53 Kč za období od 31. 8. 2022 do dne podání žaloby, tj. 22. 6. 2023). Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela především z informací z celé řady registrů (NRKI, Registr rizikových subjektů , právnická osoba, ), registru SOLUS, ostatních registrů a databází (Interní platební morálka klienta, Interní Black List žalobkyně, Insolvenční rejstřík, Neplatné doklady MVČR, Evidence adres obecních/městských úřadů, Registr hledaných osob, Centrální evidence exekucí). Žalobkyně tak informace poskytnuté žalovaným konfrontovala s výstupy z uvedených registrů, a dále s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Žalobkyně neměla důvod pochybovat o úplnosti, přesnosti a pravdivosti žalovaným sdělených údajů. V této souvislosti podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Žalobkyně dále odkázala na evropskou judikaturu zabývající se zkoumáním úvěruschopnosti spotřebitele. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 pak žalobkyně uvedla, že žalovaný byl schopen svůj závazek splácet, neboť tak po určitou dobu činil (řádně uhradil 5 splátek).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.3. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.4. Dne 24. 2. 2021 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva číslo , Anonymizováno, , kde předmětem financování bylo vozidlo , Anonymizováno, . Ze smlouvy bylo zjištěno, že pořizovací cena vozidla činila 298 795 Kč, přičemž částka 30 000 Kč (10,04 % ceny) měla být uhrazena přímo žalovaným a zbývající část ve výši 268 795 Kč měla být financována prostřednictvím spotřebitelského úvěru. Úvěr se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bankovním převodem na účet dodavatele – , právnická osoba, (uvedený ve smlouvě), s nímž žalovaný uzavřel kupní smlouvu na uvedené vozidlo. Součástí smlouvy byla i dohoda o zajišťovacím převodu vlastnického práva, dle níž bylo vlastnické právo žalovaného k vozidlu převedeno na žalobkyni do úplného splacení dlužných částek. Poskytnutou jistinu se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 12,23 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše měsíčních splátek činila 6 009 Kč a byly splatné vždy k 24. dni v měsíci, počínaje dnem 24. 3. 2021. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 361 340 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou měsíční splátky či jiné dlužné částky smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. Pro případ, kdyby se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou tří a více splátek, byla ujednána možnost žalobkyně prohlásit celou jistinu za okamžitě splatnou. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník poplatků. V článku 5.3 Obchodních podmínek byla sjednána možnost žalobkyně odstoupit od smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s jakoukoli platbou o více než 30 dní. Dle Sazebníku byla žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady za odeslání upomínky ve výši 150 Kč a účelně vynaložené náklady související s odesláním oznámení o odstoupení od smlouvy ve výši 200 Kč. Veškeré podrobnosti úvěru jsou pak přehledně shrnuty v doloženém Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Z úvěrové smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný měl být od 28. 1. 2019 zaměstnán jako řemeslník, opravář u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 16 000 Kč, příjem domácnosti měl činit 30 000 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádnou osobu, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 2 000 Kč, splátky ostatních úvěrů jsou 0 Kč a jiné měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny částkou 300 Kč.6. Ze smlouvy o obchodním zastoupení č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2017 je zřejmé, že společnost , právnická osoba, . je dlouhodobě zavázána pro žalobkyni vyvíjet jako nezávislý podnikatel činnosti směřující k poskytování úvěrových produktů žalobkyně zájemcům o úvěrové produkty.7. Z protokolu o předání vozidla je zřejmé, že žalovaný automobil , Anonymizováno, který měl být financován prostřednictvím úvěru, převzal od dodavatele , právnická osoba, dne 24. 2. 2021.8. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru (výpis z účtu žalobkyně) bylo zjištěno, že dne 2. 3. 2021 byla z účtu žalobkyně zaslána částka 268 795 Kč na účet společnosti , právnická osoba, . číslo , č. účtu, .9. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný žalobkyni celkem uhradil 69 563 Kč. Rovněž z tabulky umoření je zřejmé, jak žalovaný úvěr splácel a že čistě na splátkách (tj. bez úroků z prodlení, smluvních pokut a nákladů na vymáhání) uhradil 67 920 Kč.10. Z listiny označené „Vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne 30. 8. 2022 ve výši 208 239,53 Kč“ zjistil soudu výši úroků z prodlení z jistiny 208 239,53 Kč za období od 31. 8. 2022 do 22. 6. 2023 vypočtenou žalobkyní. Z další listiny označené „Vývoj úroků“ pak byly zjištěny výpočty úroků z prodlení z jednotlivých neuhrazených splátek za příslušná období.11. Dopisem ze dne 10. 8. 2022 žalobkyně pohledávky z úvěrové smlouvy zesplatnila ke dni 25. 7. 2022 a vyzvala žalovaného k jejich úhradě nejpozději do 30. 8. 2022. Zásilka byla odeslána dne 11. 8. 2022, vrátila se však žalobkyni zpět, neboť nebyla žalovaným v úložní době vyzvednuta, jak plyne z doložené dodejky.12. Dopisem ze dne 22. 8. 2022 žalobkyně odstoupila od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke shora uvedenému vozidlu. Zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu ve výši 245 933 Kč do 30. 8. 2022. Dle dodejky byl dopis odeslán dne 23. 8. 2022, zásilku si žalovaný nevyzvedl.13. Žalobkyně k úhradě dlužných částek žalovaného vyzvala i předžalobní upomínkou ze dne 18. 11. 2022, která byla téhož dne odeslána, jak plyne z podacího archu a z výpisu ze sledování zásilek.14. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“15. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.16. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“17. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož