23 C 136/2023-73 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 502,13 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, maltská společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .c., nyní , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s žalovanou uzavřela dne 18. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím sítě internet na webové stránce , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na jejímž podkladě byla žalované poskytnuta možnost čerpat peněžní prostředky. Žalovaná tak čerpala celkem prostředky ve výši 41 502,13 Kč. Takto poskytnutou částku však nevrátila a úvěr se z důvodu neuhrazení splátky ve stanovené minimální výši stal splatným dne 18. 1. 2023. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu posouzení schopnosti žalované splácet úvěr veřejně dostupné databáze ISIR, CEE, CRKI a EUCB.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, c. a žalovaná uzavřeli dne 18. 9. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč. Uvedená smlouva se řídila českým právem a byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala uvedenou částku průběžně vracet spolu se smluvním úrokem ve výši 10,50 % dle pravidel obsažených v obchodních podmínkách, jež byly žalobkyní doloženy. Roční procentní sazba nákladů představovala 231,39 % a celková částka, kterou bylo třeba zaplatit, činila 128 988,08 Kč. Žalovanému byl také poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně taktéž doložila údaje ze své interní evidence vedené na osobu žalované, v níž bylo mimo jiné obsaženo i číslo jejího bankovního účtu , tel. číslo, , Anonymizováno, , a poslední fakturu s datem splatnosti 18. 1. 2023, na základě níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu.4. Z doloženého výpisu – interního záznamu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně postupně poskytla žalované částku ve výši 53 989,42 Kč a žalovaná postupně žalobkyni uhradila 106 068,56 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku a oznámení soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla ke dni 27. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzva ze dne 12. 2. 2023 a oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne byla žalované podle doloženého podacího archu zaslána ještě dne 12. 2. 2023.6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode, Anonymizováno, dne uzavření smlouvy.9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. V předmětné věci bylo třeba nejprve posoudit předloženou smlouvu o úvěru ze dne 18. 9. 2019, na základě níž měly být právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty žalované bezhotovostní peněžní prostředky v celkové výši 53 989,42 Kč. Nejprve je tedy třeba zabývat se otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí, smlouva je s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) absolutně neplatná.12. Žalobkyně nedoložila jakýkoliv dokument, z nějž by bylo patrno, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalované. K úvěrové smlouvě nedoložila ani žádost o úvěr, případně jiný dokument, v němž by jí žalovaná sdělila informace o své osobě týkající se její majetkové situace, bydlení, výdajů apod. Uvedené informace by pak měly být doloženy příslušnými doklady (především pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z bankovních účtů žalovaného atd.), tyto však absentovaly a soudu nebyly předloženy ani dodatečně. Lze tedy konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně na svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované zcela rezignovala, tuto nijak nezkoumala ani neprověřovala a příslušné doklady po žalované nejspíše ani nežádala. Bez stěžejních, řádně doložených údajů o nákladech a výdajích žadatele o úvěr nelze provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované, a proto je za takové situace vyloučené učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelky a posoudit její schopnost úvěr splácet. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.13. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.14. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 53 989,42 Kč a žalovaná žalobkyni celkem uhradila 106 068,56 Kč. Žalovaná tedy žalobkyni ničeho nedluží, když jí uhradila částku vyšší, než na kterou měla žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení nárok. Z toho důvodu soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná, náhrada nákladů by proto náležela žalované. Jelikož však žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.